Reakce na recenzi:

luk63 - @ 10.03.2012

První velká deska britských Zombies byla tvořena napůl převzatými a napůl vlastními skladbami s rozpětím od jednoduchých melodických písní až po R&B covery. Ve všech se snoubí výrazný smysl pro originální a překrásné harmonie s Argentovým jazzovým feelingem. Vlastní věci jsou do jedné výborné, převzaté jsou udělány tak, že ve výsledku mají ducha Zombies a do celku se jednoznačně výborně hodí. Kapela je hraje s beatovou vášní a rockovým zanícením, Colin Blunstone zpívá tu citlivě, onde s potřebnou vervou.

LP otevírají dvě coververze. Svižná “Road Runner” s poměrně ostrou kytarou (na rok 1965) a citlivě zpracovaná slavná “Summertime”. V obou (i prakticky všech následujících) se Rod Argent představí jako velice talentovaný hráč na varhany (s oním již zmíněným jazzovým cítěním). Následuje první vlastní, krásná melodická píseň “I Can’t Make Up My Mind”, jíž dominují bohaté vícehlasy. Argentova posmutnělá “The Way I Feel Inside” je jedním z vrcholů desky. První sloka je acapella jeden hlas, ve druhé se přidají střídmé tiché varhany a v poslední i baskytara. Nádherná citlivě přednesená kratička. “Work ´n´ Play” je na kytaře postavená instrumentálka s foukací harmonikou místo zpěvu. “You Really Got A Hold On Me/Bring It On Home To Me” zní jako od ranných Beatles. “She’s Not There” je krásně zadumaná a nese zřetelný Argentův rukopis. V refrénu se hezky odváže a v mezihře nabídne krásné sólo na el. piano. “Sticks And Stones” je trochu halekavá píseň, ale ty klávesy - to nemá chybu. A tentokrát se k sólu přihlásí i kytara. Jímavá “Can’t Nobody Love You” se vrací k výtečným vícehlasům. “Woman” - to je dusavá rytmika a příjemná melodie. “I Don’t Want To Know” nabízí další výraznou melodii a hodně hlasitou kytaru. Nostalgická “I Remember When I Loved Her” má prosté aranžmá, což umocňuje její neokázalou krásu. Její protiklad tvoří svižná “What More Can I Do” s dravými vstupy varhan a kytary. Album uzavírá rychlá verze “I Got My Mojo Working” (pomalejší verzi známe např. od Michala Prokopa a Framus Five) uprostřed se sólem na foukačku.

Zombies ve své době měli to, co Beatles - tedy překrásné a originální melodie, zpěvné vokály, zvonivé i řízné kytary. Navíc však nabídli opravdu vynikající džezující klávesy a tím po svém způsobu vyplnili určitou mezeru mezi dodnes vzývanou liverpolskou legendou a jinak výbornými - čistě rhytmandbluesovými Animals.