Ryback - @ 14.01.2017 | #

Tohle album se mi vůbec nelíbí. Kde je psychedelie? Kde je elektronika? Kde je dobrodružná radost z experimentování, slyšitelná na raných nahrávkách téhle kapely? Storm Corrosion, Bass Communion, Incredible Expanding Mindfuck, No-Man – tyto projekty Wilsona mám mnohem raději. Steven Wilson je prostě neskutečnej chameleon, a jestli je tu někdo, komu se líbí od Wilsona naprosto vše – tak klobouk dolů před jeho hudebně všežravým apetitem.
Album obsahuje většinou kratší zpívané poprockové písničky, jaké lze slyšet v rádiích… minimálně ve své době. A rádiový poprock je přesně to, co se mi nelíbí, co nevyhledávám; co, když slyším, tak trpím. A tomu se třeba v práci někdy vyhnout nedá.
Jednu hvězdičku dávám za poslední dvě skladby, výbornou instrumentálku Tinto Brass (která se sem svou odlišností tak „skvěle nehodí“) a posmutnělou, procítěnou závěrečnou Stop Swimming.

Nehodnotím objektivní kvalitu alba – píšu jen, jak na mě album působí. Fakt si nedokážu představit, že fandům třeba Up The Downstair se toto album líbí…
Ne, tohle opravdu není můj šálek kávy, prostě to na mě, jak tu kdysi někdo někde jinde napsal – emočně nezabírá.

Ryback @ 15.01.2017 17:45:21 | #
Zdravím.
Snake, Horyna: já vím, že se vám tohle album líbí, ale když já si nemůžu pomoct. Dal jsem tomu několikrát šanci, ale Porcupine Tree mě po roce 1998 vůbec neoslovují. Nevím, do jaké míry jsem výjimka nebo to má takto více lidí, ale já moc rád poslouchám jejich první alba jako On the Sunday of Life, Up the Downstair nebo v podstatě dneska už klasiku The Sky Moves Sideways… Ale tohle je prostě něco úplně jiného.
Díky za tolerantní reakce, je to přesně jak píšete – každý to prostě slyšíme jinak ;-).

Michale, ty Radiohead tam také slyším. U Wilsona je zajímavé, jak je u něj hodně čitelné to, co ho ovlivnilo/ovlivňuje a jedná se o hudbu napříč žánry, a přitom je to stále prostě jedna z mnoha tváří Wilsona. Třeba na albu Unreleased Electronic Music z roku 2005 je jedna skladba jasně inspirovaná legendou progresivní elektroniky Klausem Schulzem, kterého moc rád poslouchám, takže mě ta podoba jasně trkla do očí…