Ryback - @ 14.01.2017 | #

Tohle album se mi vůbec nelíbí. Kde je psychedelie? Kde je elektronika? Kde je dobrodružná radost z experimentování, slyšitelná na raných nahrávkách téhle kapely? Storm Corrosion, Bass Communion, Incredible Expanding Mindfuck, No-Man – tyto projekty Wilsona mám mnohem raději. Steven Wilson je prostě neskutečnej chameleon, a jestli je tu někdo, komu se líbí od Wilsona naprosto vše – tak klobouk dolů před jeho hudebně všežravým apetitem.
Album obsahuje většinou kratší zpívané poprockové písničky, jaké lze slyšet v rádiích… minimálně ve své době. A rádiový poprock je přesně to, co se mi nelíbí, co nevyhledávám; co, když slyším, tak trpím. A tomu se třeba v práci někdy vyhnout nedá.
Jednu hvězdičku dávám za poslední dvě skladby, výbornou instrumentálku Tinto Brass (která se sem svou odlišností tak „skvěle nehodí“) a posmutnělou, procítěnou závěrečnou Stop Swimming.

Nehodnotím objektivní kvalitu alba – píšu jen, jak na mě album působí. Fakt si nedokážu představit, že fandům třeba Up The Downstair se toto album líbí…
Ne, tohle opravdu není můj šálek kávy, prostě to na mě, jak tu kdysi někdo někde jinde napsal – emočně nezabírá.

tykeww @ 15.01.2017 20:37:34 | #
Honzo, to je možná ten důvod, proč mě Wilson vůbec neoslovil a pouštím si ho minimálně - vlastně jen proto, že se o něm hodně mluví a chci být v obraze. Vždycky jsem u něj slyšel spoustu věcí, ale snad nikdy něco nového a charakteristického. Bohužel zrovna tohle u hudby vyžaduji, obzvlášť té, která se honosí přídomkem progresivní. Já třeba už vůbec neposlouchám ani ty Yes, protože v nich moc slyším The Beatles.