Reakce na recenzi:

Snake - @ 01.08.2015

CD Opus /2007/ 91 2771-2

Na podzim roku 1970 už toho měli chlapci z Collegia docela dost za sebou. Vítězství v beatové části Jazzuniverziády, vystoupení na festivalu Jazz Jamboree ve Varšavě a v neposlední řadě první malou desku. Když tedy přišla nabídka k natočení regulérního alba, nedělali drahoty a dostatečně vyhraní z častého koncertování sfoukli to za tři dny, 26.- 28. října 1970.

Na svůj dlouhohrající debut kapela zaznamenala velmi ambiciozní materiál. Sice "jen" tři kousky, ale pěkně natažené tak, jak se na správný art rock sluší a patří. Ve skladbách If You Want To Fall a Strange Theme se vedle Collegia blýskne dechová sekce - tehdy to tak prostě frčelo - a ve skvělých variacích na motivy Haydnova Concerta in D pro změnu komorní orchestr. Collegium Musicum se v té době prezentovalo spíš tvorbou instrumentální a angažmá sólového zpěváka by tedy postrádalo smyslu. Skladby If You Want To Fall a Strange Theme však zpěv vyžadovaly a postarat se o to musel basista Frešo. Byť se do toho zrovna dvakrát nehrnul. Podle mého však výsledek dopadl dobře, za uši mě to netahá a vzpomenu - li si na debuty podobně zaměřených Triumvirat, nebo Wallenstein, ani tam to se zpěvem nebyla žádná hitparáda.

A teď pár poznámek k jednotlivým skladbám : Na třináctiminutové If You Want To Fall líbí se mi její úvod a závěr. Melodie i zpěv jsou fajn a díky dechařům je to takové slavnostní a trochu pompézní. Zamlouvá se mi i bluesem šmrnclé kytarové sólo, ale pak přijde trochu chaotická instrumentální část. Vargova hra je na mě trochu moc disonantní a baskytarové sólo dlouhé.

Strange Theme má třináct a půl minuty a je postavena na podobném vzorečku, jako skladba předchozí. Tedy s trochou zpěvu v úvodu a závěru písně a s živější instrumentální pasáží uprostřed. První sólo má Marián Varga a tentokrát je k posluchačům daleko "přívětivější", než v předchozím případě. Druhé sólo - a znovu bluesové a výborné - střihne si Rastislav Vacho.

Vrcholem desky je pro mě jednoznačně závěrečné Concerto in D. Momenty, kdy jsou slyšet jen varhany s orchestrem jsou kouzelné, ale když to obě tělesa rozbalí full forte, jde o naprosto jedinečný zážitek. Originální předlohu neznám a je mi docela šumák, co si Varga vypůjčil od Haydna a co třeba od Mozarta, ale jako rockerovi mi tahle adaptace přijde hóóódně povedená. Ovšem nebyl by to Marián, aby ani sem neimplantoval trochu toho kvílení a disharmonie, ale pořád drží se to v mezích, které jsem ochotný akceptovat.

Hodnocení bych viděl zhruba mezi tři a čtyři, ale protože kapelám z československých luhů a hájů občas malinko nadržuji, přivřu obě oči a lupnu tam čtyřku.