Wendy - @ 04.04.2007 | #

V ruce držím reed.CD a mám radost,že jsme se dočkali.Moc pěkně provedené(jen ta malá písmenka),ale honem k muzice.Pokusím se si uchovat nadhled a být maximálně věcný.Skvostný úvod,kdy Varga předvádí v plné parádě co umí...zážitek,ale po chvíli mě osobně rozladí doslova skřehotání dětského sboru(textu není dobře rozumět),nevadí netrvá to dlouho,dá se to vydržet.Rozhodně tento moment působí rušivě,holá instrumentálka by byla lepší.Varga se opakovaně vrací k původnímu motivu.Potlesk vás vtáhne do "živé" časti tohoto dílka a vy ani nepoznáte sebemenší rozdíl v kvalitě hry nebo zvuku.Jedním slovem fantazie.Pořád se mi vybavují ti ELP.Spojitost tu jistě je a řekl bych,že není záměrně skrývána.Hudba příjemně plyne a napětí stoupá v očekávání co přinese druhý disk.
Úvod je excelentní kytarovka,pak následuje řada velmi lehce stravitelných tracků,se zpěvem i bez(pravda,Hammela moc nemusím,ale...)Vadí mi ovšem absolutní zešílení tónu,které se tu na poměrně dlouhou dobu objeví.Improvizace na volné téma není tím správným označením,protože improvizace vypadá jinak,tohle je tak trochu útok na nervovou soustavu.Nic méně ven vás vyvedou opět již ukázněné melodie varhan.Závěrem...první disk je ukázkou skvělého výkonu celé kapely.Je to plné nálad gradací i překvapení.Ty děti bych osobně vynechal.Na druhém disku zažijete tzv.dobré i zlé.Uslyšíte místy nudný zpěv v nudné melodické lince,uslyšíte ovšem i King Crimson,Oldfielda sputnik na oběžné dráze,čisté šílenství,ale taky obrovskou dávku super muziky.

Mirek Kostlivý @ 05.04.2007 00:00:00 | #
Silně se přimlouvám za to, aby se kritická stať týkala pouze dané LP (Supraphon), SP (Panton) a 2LP desky (Opus), nikoliv celého kompletu, zvláště když jednotlivé skladby jsou mezi sebou pomíchané, a přitom každá z nich má svojí samostatnou rubriku na těchto stránkách. V bookletu k 2CD je také dobrý popis, i když s chybou, u skladby If You Want To Fall chybí jedna hvězdička ...
Když by vyšlo nějaké 2(3)CD od Pink Floyd, taky by jsme přeci nemluvili o jedné jejich desce, zvláště když by tam vedle 1. Barrettových věcí bylo např. album The Wall.
A tvrzení, že jsme v roce 1971 mohli slyšet na albu Konvergence hudební úryvky jako u Mike Oldfielda je úsměvné. Jeho 1. album Tabular Bells vyšlo až v roce 1973, tak to je stejné tvrzení jako že na desce Beatles slyšíme Pearl Jam.
Mike Oldfield sice již hrál v roce 1970 na desce Kevina Ayerse Shooting at the Moon, ale ten kdo zná Soft Machine a canterburskou scenu mi potvrdí, že tato hudba má k jeho pozdější tvorbě hodně daleko.