Reakce na recenzi:

tykeww - @ 17.06.2013

Zelená pošta je hudebním klenotem, ke kterému se často a rád vracím. Je skutečnou perlou československé hudby; záměrně nepíši rocku, bigbítu nebo čehokoli jiného, neboť Pavol Hammel i Marián Varga si vytvořili schopnost svého hudebního vyjádření, vlastního a originálního. Hammel - to byl písničkář, kdežto Varga je a už tehdy byl hudební génius. A to spojení je úžasné. Album poskytuje krásnou a příjemnou hudbu, která je připravena pohladit duši. Pochválil bych téže obal, na kterém je negativ fotografie obou protagonistů v zeleném tónu, vedle nichž svítí červený koník. Nepřehlédnutelná není ani textová stránka - povětšinou od textaře, básníka a přítele dvojice - Kamila Peteraje. Nedovedu si představit, že by album bylo nazpíváno v jiném jazyce, nežli ve Slovenštině. Tady bych rád poznamenal, že se mi Slovenština velice líbí, rád ji čtu i poslouchám, a Zelená pošta mi k tomu svou zvláštní poetikou dopomohla.

Desku otvírá roztomilá skladbička Domáca úloha, po ní následuje sled různých písní. Jemná Do ďatelín (PS Word mi to opravil na vazelín :-) ), veselý Tenis s tleskáním, a samozřejmě známá Smutná ranná električka se sugestivním přednesem básně básníka a tehdejšího slovenského ministra kultury - Miroslava Válka, který měl s Mariánem Vargou velmi zajímavý vztah. Skladbě ke gradaci velmi dobře přispěje náhle objevivší se kytara, na kterou nehraje nikdo jiný, než fenomenální Radim Hladík (který ostatně s Hammelem koncertuje dodnes). V Krajine bielych dievčat se na několik okamžiků zaběhne i k typickým Vargovým improvizacím.

Všichni studioví hráči hrají perfektně. Není divu, kapela je seskládaná především z hudebníků z Collegia (včetně Rasťo Vacha, který v CM již v té době nehrál. Tady však hraje velmi dobře - dostane-li se do popředí jeho kytara, je to rozhodně ku prospěchu věci). A o rytmice Frešo-Hájek snad netřeba psát.

Druhá strana není o nic horší než první - hned první Pávi ples je úžasný, mimochodem i skvělou přeměnou po delším Hájkově přechodu. Zbylým písničkám téže není co vytknout.

Muzikanti evidentně chtěli desku něčím vygradovat - a provedli to delší skladbou Pošta. Atmosféru podtrhuje i přizvaný Symfonický orchestr Československého rozhlasu. I tady jsou však příjemné jemné pasáže.

Abych to uzavřel - tohle všechno považuji za jeden z vrcholů naší (dnes již vlastně slovenské) hudby, i když se leckde nejedná o žádný progrock nebo tak něco.

Ano, takhle nějak si představuji pětihvězdičkové album.