Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 30.06.2013

Album skupiny Martin Koubek And Dux s názvem The Thrill Of Love dnes už prakticky neseženete. V naší zemi není zvykem dělat dolisy alb, které se prodaly a které nejsou mediálně vyzdvihované. Nejsem si tak úplně jistý, ale mám navíc pocit, že label Reflex Records už neexistuje, takže ani není kdo by album vydal (!?) Kromě toho kapele bohužel neprospívá okolnost, že je už delší dobu koncertně neaktivní a tak se vlastně širšímu publiku nepřipomíná… O to víc cítím důvod tohle album, tuhle skupiny a samotného frontmana – kytaristu Martina Koubka připomenout těm, kteří ho pamatují ve druhé polovině osmdesátých a v první polovině devadesátých let na dravých koncertech napříč republikou… Takže se nad tímto albem zastavím a nabídnu ho vaší pozornosti.
TO SEE YOU ALIVE TODAY – velmi energický nástup v hardrockovém balení. Hřmotné kytarové riffy, šlapající basy a našlápnuté bicí, které se hrnou vpřed jako zrychlený vlak. Trochu netypicky zde zní použití foukací harmoniky, ale zaujmou především dva hlasy. První patří kytaristovi Martinu Koubkovi a druhý americkému baskytaristovi Michaelu Franklinovi. Pořádně našlápnutý model syrové hudby postavený na nekompromisnosti a dravosti se základnímu atributy stylu. Martin Koubek je ovšem technicky suverénně vyspělý hráč a jeho rychlé kytarové běhy jsou poučené Ritchie Blackmorem a Steve Morsem. V pozadí slyším varhany Hammond B-3, na které hraje hostující Jan Polešovský. Ten ale nevyčnívá a je spíše backgroundovým hráčem. Odér Deep Purple je zjevný, ale cítím i mírný podíl Budgie.
MELT AWAY – další dravý riff v úvodu a už se nám odvíjí další téma v hardrockovém modelu. Kvílivý tón kytary ustoupí syrovým doprovodům. Franklin má jasnější hlas než Koubek, který zase dodává písním Duxu patřičné ostří – určitě se mi jeví spojení obou hlasů jako velmi šťastné. Některé postupy v unisonech basů a kytary se trochu otírají o Tommyho Bolina, pak ovšem Koubek vypálí šíleně rychlé kytarové běhy s protahovanými tóny s dobře vypilovanými technickými finesami. Jeho kytara má jasný melodický tón a jasně razí cestu kupředu s řadou barevných tónových odstínů. Trochu se mi zdá, že nahrávka zatlačila bicí tak trochu do pozadí, stejně jako ještě o něco více hammondky, které bych uvítal v popředí a nebál bych se popřát jim i vlastní instrumentální prostor. Ovšem řady výtečně vypilovaných breaků vás v instrumentaci přinutí smeknout imaginární klobouk…
THEY TOOK AWAY YOUR DADDY – bottleneck sjíždějící struny elektrické kytary navodí tu správně odřenou a syrově řeřavou atmosféru. Baskytara a bicí nástroje zvolily přímočarost bez zbytečných komplikovaných postupů a máme tady melodickou skladbu s přímým tahem na bránu, která vyzývá k tanci. Úderné breaky oddělí jedno téma od druhého a pak už máme možnost vychutnat po čertech ďábelskou jízdu Martina Koubka jako o život s pořádně klopených zatáčkách. Melodie je víceméně čitelná a předvídatelná a tak celý model stojí na výtečné souhře a rozvibrovaných emocích…. Dokážu si představit, tak při téhle skladbě dokázali řádit ti nejortodoxnější příznivci v sále…..
BEARS OF WYOMING – Medvědi z Wyomingu… Už samotný název vyvolává různé nebezpečné asociace. Dux se dotkli tématu divoké americké přírody a opět se ocitáme v divokém běhu hardrockových riffů s protahovanými tóny… Trochu se mi stýská po přítomnosti hammondek, které s další skladbami tak trochu netrpělivě očekávám, kdy dostanou prostor k seberealizaci. Kytary v playbackovaných doprovodech i v sólových nájezdech jsou neoddiskutovatelně sebevědomě razatní a dovedl bych si Koubka představit jako zdatnou posilu mnohé americké, anglické nebo německé hardrockové kapely, ve které by jednoznačně prosadil svůj prostor….
THE BED IS BIG – zajímavé kouzlení na baskytaru a už se nám rozbíhá další rockové téma ve výtečném aranžmá s řadou akcentovaných proměn dobře seřízené souhry jednotlivých protagonistů. Martin Koubek neměl příležitost v sedmdesátých letech prorazit hard rockem a pohyboval se spíše v oblasti fusion music, tady ovšem ovšem dokazuje, že ani v devadesátých letech není hard rock jako hudební styl mrtev a se vší vervou, energií, odhodlaností a náporem za zdatné podpory Franklina a Procházky opravdu řádí v obdivuhodném rozměru svých nadstandardních schopností a lituji, že už v sedmdesátých letech nemohl dostat prostor. Jeho hráčský potenciál bych velmi rád vyzdvihl a je mi líto, že není díky domácím českým poměrům doceněn. Skladba ostrá jako břitva….
THE THRILL OF LOVE – hammondky v intru. Konečně jsem se dočkal. Povytáhly se do popředí, nezbytně doplněny kvílející sólovou kytarou. Výraznější proměna stylu s mírně patetickým pojetím, ovšem po ní opět naskočíme do rozjetého vlaku a bez zastavení se necháme unášet po kolejích dál a dál. Pod kotlem je řádně zatopeno a tak naše jízda nezná zastávek a je hnána vpřed. Melodie je čitelná, klasy mírně potlačené a opět jsme konfrontování dobře vypilovanými kytarovými běhy, energickými basy a pulsujícími bicími, které ani tentokrát nekomplikují rytmickou strukturou. Škoda, že se mě hammondky z prvotního posuntí do přední linie zase nějak vytratily a vnímám je jako backgroundový doplněk. Martin Koubek ovšem pálí s technickou suverenitou Ritchieho Blackmora a je určujícím elementem celého potenciálu skladby….Stupňující se harmonie ve vyvrcholení skladby je jedinečná po všech stránkách…
JUST TONIGHT – basová ostináta v úvodu a pak už nastoupí další hardrockový riff a skladba se veze ve víceméně daných pravidlech svého stylu. Tak jako jsem čekal na hammondky, teď už netrpělivě čekám na avizované akustické kytary, které zatím podezřele dlouhou absentují. Ale zato se ke slovu dostává hostující Jan Polešovský na hammondky (!) Chybí mi u nich Leslie box, ale i tak díky za ně. Dostáváme se díky nim ke skupině Warhorse, které tu a tam nepřímo zaslechnu. Střídání kytarových partů se s hammondkami pojednou vejde do jednoho formátu a Koubek neváhá zapojit i foukací harmoniku, které sice příliš nevyčnívá, ale je tady!
SAD SHADOW – mírně pochmurné téma hardrockové balady. Hutného nástupu se konečně i sem dostaly akustické kytary v mírně potlačených doprovodech. Podle stavby skladby bych řekl, že skupina Dux chtěla vyrobit nějaký hit a tohle valivé zpomalené téma, kde sound čeří i wah wah pedal a opět i akustické kytary nám nabídne drásavě-hladivou melodii, zpívanou s vroucím nasazením. Skladba se v mnohém liší od ostatního materiálu zpomalených rytmem a důrazem na prokreslení tématu s nezbytným patosem, při kterém můžete tančit ploužák, anebo se zaposlouchat do naříkajících tónů Koubkovy kytary a hymnických hammondek, které jsou zbytečně zatlačeny do pozadí. Nevím, jestli to byl záměr produkce, ale řekl bych, že ne zcela namístě. Koubkovy kytarové eskapády si pohrávají s řemeslnou erudicí s prýštícími tóny a udržují si patřičný feeling s neuvěřitelnou erudicí.
HEY JILL – další vypilovaný kytarový riff s řadou přeznívajících tónů je úvodní tématem další skladby, která s nám v následujících taktech začne odvíjet před očima. Pořád se pohybujeme na syrové hardrockové půdě a musím konstatovat, že mi neděle žádné velké potíže si představit Dux jako vývozní kapelu po zahraničních klubech. Ostatně zpívaná angličtina jim k tomu předplácí vstupenku. Na druhé straně si dokážu představit kapelu na velkém pódiu open air festivalů, kde by rozhodně strhla pozornost svojí vervou a rozhodností. Citoval jsem už sice Ritchie Blackmora, Tommyho Bolina, ale cítím, že Martin Koubek poslouchá i Al DiMeolu a Johna McLaughlina a že jejich technicky náročný styl vstřebal natolik, aby jej mohl více či méně nápadně aplikovat do tématu, aniž by táhl hudbu na albu k fusion music. Další výtečně pojednaná skladba.
SPANISH CASTLE MAGIC – jak už samotný název napovídá, máme tu coververzi slavného songu Jimi Hendrixe z alba Axis: Bold As Love… Martin Koubek je velký milovník jeho odkazu a prostě si „neodpustil“ tuto verzi natočit ve svém pojetí. Pracovat s hendrixovským odkazem je velká odvaha a chce to mimořádné hráčské vybavení a schopnost proniknout do hlubších struktur a vypilovat téma do detailu. Myslím, že tady se věci daří. Není zde cítit úporná snaha memorovat hendrixovské téma (což je mi sympatické), ale zachovat si v coververzi značnou nezávislost.
LISTEN KIM, ALVIN´S ON – zajímavě rozkreslené kytarové téma bez zkreslení s víceméně jasnými tóny, ale poté se opět dostaneme do dravého víru, který nás strhne divokým proudem. Koubkovi dýchá za uši rock and roll, který přetavuje v dravý hardrockový oddenek syrové nekompromisní hudby, hnané vpřed s velkou energií a odhodlaností. Franklin výtečně šlape basové linky s uhranutou přesností a Koubek svádí boj se živly. Polešovský s hammondkami vstoupí do tématu a participuje Koubkově kytaře hrou na hammondky přece jen ve zbytečně uměřené podobě. Více než vliv Jona Lorda bych řekl, že sem vstupuje Brian Auger, ale zvuk tohoto legendárního nástroje je zastřený a málo zaostřený, přesto cítím, že je to hráč velmi slušného kalibru a s Koubkem se rozbíhají v jedinečném stylu. Pojednou nečekané změna a pumpující basy se v duetu s foukací harmonikou a občasným přihlášením hammondek dostávají zcela do popředí. Ano, tohle je rock and roll devadesátých let bez omezení a druhá část skladby to jednoznačně potvrzuje ve strhujícím víru…. Nikdo se nešetří a všichni hrají jako o život.
PACIN´ CRYIN´ SCREAMIN´ – poslední skladba začíná zvonivými akustickými kytarami v úvodu, ale tklivé melancholické balady se nedočkáme. Dravý hardrockový riff ovládne i tohle téma. Přítomnost foukací harmoniky sem sice v prchavých okamžicích zavane blues, ale hard rock je tím základním poznávacím prvek od začátku do konce a tahle finální skladba není výjimkou.
Album The Thrill Of Love zní velmi přesvědčivě. I v devadesátých letech, kdy nastupují nové deriváty rocku je zjevné, že klasický hard rock není anachronismem a tohle album to potvrzují po všech stránkách. Pár citovaných drobností není nijak na vadě kráse a všem přímočarým rockerům lze album doporučit k poslechu. Obal je ryze rockerský po všech stránkách a ozdobu mu přináší především charismaticky přitažlivá a exoticky krásná žena Martina Koubka – Jitka, která mu dodává nejen energii, podporu a zázemí, ale zcela zjevně erotický background. Čtyři hvězdičky bez diskusí.