Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 14.11.2011

Pamatuji si, že když po rozpadu Mahavishnu Orchestra (1976) vznikla skupina Shakti, kterou tvořili vedle kytaristy Johna McLaughlina jenom indičtí hudebníci, prohlásil tehdy fenomenální kytarista, že je skupinou Shakti natolik ohromen, že už nevezme do rukou elektrickou kytaru a bude hrát pouze na akustický nástroj.
Tohle prohlášení platilo slabé tři roky a když se skupina Shakti rozešla, tak McLaughlina začaly svrbět prsty a zatoužil místo world-music po další variantě fusion music a vznikla další kapela s mystickým názvem The One Truth Band (Skupina jedné pravdy) a v r. 1979 vyšlo jejich album Electric Dreams.
McLaughlin už nepoužíval svoje indické jméno Mahavishnu, nechal si narůst trochu delší vlasy a všichni, co jsme ho tehdy poslouchali a sledovali jeho vývoj jsme byli zvědaví, kam vlastně kytarový vizionář vykročí….
Prostor ve fusion music už tehdy ovládl famózní Al DiMeola, Pat Metheny a Larry Coryell také ještě nehodlal odejít do hudebního důchodu…

GUARDIAN ANGELS – krásné intro na dvanáctistrunnou kytaru! Tak to mě uhranulo!
Nádherný široký sound s úžasným výrazem, do kterého vstoupí na housle ještě indický virtuos Lakshminarayana Shankar (bývalý spoluhráč ze Shakti). Výtečný úvod, ale příliš krátký – jenom miniatura jako otevření dveří do neznámého prostoru….

MILES DAVIS – v další skladbě už ovšem pořádně zatápějí účastníci tohoto dobrodružství pod kotlem. Na bicí nástroje živelná Tony Smith a na baskytaru precizní Fennado Saunders (oba hrávali s Janem Hammerem), klávesový hráč Stu Goldberg sice není Chick Corea, ale přesto výtečně zapadá do celého konceptu použitím synthesizeru a klavíru a McLaughlin hraje spíše úsporně, ale přesto velmi účinně svoje kytarové nástupy bez agresivních výbojů. Skladba je věnovaná velkému jazzovému reformátorovi a vizionáři Milessovi Davisovi, což bylo od McLaughlina velmi příznačné…..

ELECTRIC DREAMS, ELECTRIC SIGHS – třetí skladba je konejšivá. Zní jako ukolébavka, jakoby chtěla demonstrovat zhmotnění snů a dechů…. Elektrická kytara zní jaksi záhadně a nevyzpytatelně. Postupně se ale celá téma zvolna rozkrývá jednotlivými nástupy. Shankarovy elektrické housle mají zvláštní tón. Jeho veden smyčcem a ohýbání tónu se děje odlišným způsobem než o Jerryho Goodmana, Jean-Luc Pontyho nebo Darryla Waye… Fusion music McLaughlinovy party je prosluněné zajímavými obrazci a tónovými proměnami. Typická poslechová hudba. McLaughlin rozehrává technicky bravurním způsobem kytarové téma, které vás nemá porazit jako dříve ale spíš sálá a září vedle ostatních instrumentů, včetně nenápadně znějících Goldbergových hammondek….

DESIRE AND THE COMFORTER – to už je ale ve hře i hráč na percussion Alyrio Lima a můžeme se zaposlouchat do zajímavě modulovaných tónů fretless bassu Saunderse a pak zcela nečekaně se do skladby vměstná funk a pečlivě vyprecizované rytmické postupy se nádherně propojují s McLaughlinovými kytarovými party a Shankarovými houslovými nálety v bzučivém pojetí a Goldberg přidává svůj synthesizer. Nádherný příklad kolektivní muzikantské práce, kde se všichni jakoby sesednou do kruhu a vzájemně se povzbuzují a inspirují. McLaughlin odložil svou absolutnost šéfa a hlavního komodora a poskytuje prostor všem přítomným. Kompozice ovšem nabírá na výraznějších rytmických proměnách a kreativita instrumentace a barevnost zvuků alespoň mě dokáže nabudit. Rychlé kytarové hady a šumlování se střídá s čistými tónovými variacemi. Parádní ukázka hudebního mistrovství. Žádné akademismy, ale hra na muzikantské úrovni vysoké příčky s plnokrevným nasazením….

LOVE AND UNDERSTANDING – tajuplné převalování elektronických zvukových vln přivolá opět akustickou kytaru, které zní místy jako harfa nebo cimbál a indické housle svém přivanou závan orientální vyrovnanosti a klidu. Nádherně modulované tóny houslí se krásně spojuje s baskytarovými linkami melodického pojetí a elektrická kytara zůstává mírně v pozadí a baskytarista Fernando Saunders se postaví před mikrofon a v daném typu hudby vnímáme jeho jasný a nosný hlas a vytvoří zajímavou zvukovou vlnu. Přesně servírované rytmy Tonyho Smithe, který Saundersovi pomáhá s vokálními party jsou střídány perlením elektrického piana. Výtečně pojímané bicí nástroje – důrazné, kreativní a proměnlivé a tvoří páteř celé kompozice…. Náladotvorné odlehčené se stratosférickými tóny McLaughlinovy kytary….

SINGING EARTH – elektronické kouzlení má téměř horrorový charakter. Jako jakési tápaní v temnotě a hledání východu z labyrintu….

THE DARK PRINCE – pak už se ale v další skladbě rozběhne McLaughlin svou superpřesnou kytarovou hrou. Nepoužívá žádné zkreslení, ale čistý tón a jeho šílené tónové proměny jsou servírovány s neuvěřitelnou rychlostí a navazuje na něho Goldberg s elektrickým pianem Fender-Rhodes. Musí zahrát stejně rychle jako McLaughlin, aby se celá struktura nepoložila. Zvládne to mistrovským způsobem a tak přesedne k synthesizeru a kouzlí v rychlých proměnách i na něj. McLaughlin je ovšem už zase ve hře a Smithovy bicí a Saundešrsova baskytara se řítí šílenou rychlostí vpřed… v patách za nimi sviští roj sršňů a tak nemohou zastavit. Další ukázka hry mistrů, kde se ukazuje, jak kdo zvládá svůj nástroj. Bravo virtuoso!!!

THE UNKNOWN DISSIDENT – poslední skladba začíná houkání pouliční sirény a poté se ve volném tempu rozbíhá procítěná kompoziční záležitost s kontemplacemi jako v každém správném jazzem kořeněném pojetí. Je tady excelentní host – vynikající saxofonista David Sanborn, který famózním (přesto neokázalým způsobem) vstoupí do tématu s jedinečným výrazem. McLaughlin moduluje zajímavé a čistě vypreparované tónové obrazce a Saunders důstojně kráčí svými basy v hlubinách kompozičního základu. Výtečně vystavěná skladba, která prolíná jednotlivé nálady a kreslí střídavě vyostřené a střídavě zamlžené kontury hudebních výjevů za doprovodu tajemných kroků, bzučení hammondek a závěrečného zcela nečekaného výstřelu, který nečekáte po našlapování lidských kroků….

Tohle je pocitová záležitost. Skláním se před hudebním mistrovstvím, zvlášť když jsou ve skladbách citlivě zaranžovány jednotlivé vstupy. Nic chladného a povýšeneckého a samoúčelného….. hodně živelného hraní s velkou instrumentální převahou a impresivními náladami vkomponovanými do celkového pojetí.
Pět hvězdiček určitě udělím.