Reakce na recenzi:

stargazer - @ 17.03.2021

Tohle album bych doporučil k poslechu každému, kdo má rád moderní pojetí jazzové hudby, nebo někomu kdo sympatizuje s kytarovou instrumentální hudbou. Tahle deska nabízí posluchači plné číše hudebních zážitků.
Asi rok před vydáním THOT, tři pětiny tohoto souboru se sešly ve studiu/ album The Promise/ a natočily zhruba 15ti minutový track pod názvem Jazz Jungle. Byla to jakási předzvěst toho , co se bude v následujícím roce u JMcL dít.

John McLauglin si pro tohle album, které si sám produkoval, vybral k natáčení italské město Miláno. Už jednou tady nahrál desku Time Remember, jinak mnou recezovaný kousek, který je spíš podle mého suodu jako dokreslení diskografie.
John pro tohle album použil hutného, kulatého kytarového zvuku, který albu moc sluší. Musím ocenit i ten fakt, že John na desce hraje něco jako druhé housle a nechává vyniknout hru ostatních muzikantů.

Gary Thomas. Tenor A soprano saxofon plus flétna. Jak už jsem uvedl výše, právě tady je velký prostor pro tohoto hudebníka. Saxofon je na tomhle albu vyloženě dominantí.

Jim Beard. Klávesy. Jim se s JMcL znali a hráli spolu na konci éry Mahavishnu Orchestra z osmdesátých let, když odešel klávesák M.Forman a Jim ho nahradil po zbytek turné. Jim tomuto albu dává nádhernou klávesovou barvu. Sice na solování tady prostoru moc nemá, ale vůbec to nevadí. Rejstříky kláves jsou znamenité. Jinak jen pro doplnění: Jim Beard je klávesákem a producentem u Mike Sterna.

Matthew Garrison. Bass. Basa na tomhle albu je zárukou slušného základu. Tento mladý bassman dostal šanci a plně dokázal, že je mistr a kolektivní hráč. Nejvíce se odhalil v tracku 3, kde se jamuje společně s bubny.

Dennis Chambers. Bicí. Jestli je něco na tomhle albu nápadné, tak to jsou tři nástroje. Ságo, kytara a hlavně bicí. Dennis snad ani není jazzman/bože chran bůh, nechci ho urazit/, ale chci tím dát najevo, že se do své soupravy opřel jako hardrockoví bubeníci. Právě v tracku 3 pod názvem Mr D.C., si to dává dostatečně naložit. Dennis s Johnem spolu hráli i na drívějších deskách / The Free Spirits/ , ale na THOT se vyloženě vyřádil.

K této jediné studiovce mám ještě dvě cd live z Pařiže a Montreux s tou samou sestavou, jak na studiu.
V hodnocení je to jasné. Bývám skoupý na hvězdičky, ale tohle si plný počet zaslouží.