Reakce na recenzi:

stargazer - @ 20.11.2022

V roce 1992 - vydání alba Qué Alegria - jsem neměl nejmenší tušení, kdo vlastně je ten John McLaughlin. Bylo mi dvacet let a já si užíval dobu po revoluci a s tím vším i hudbu, která se stala jako mávnutím kouzelného proutu dostupnou i v širším měřítku. Byla to doba, kdy jsem obdivoval kapely Pink Floyd, Yes, Genesis, Jethro Tull, King Crimson, Deep Purple, Led Zeppelin a taky skupinu Extreme, plus spousty dalších. Jenže čas je neúprosný, art a hard rockovou hudbou jsem byl už přesycen, tak jsem před patnácti lety začal koketovat s kytarovým fusion stylem, především tvorbou Al Di Meoly a hlavně Johna McLaughlina.

Qué Alégria je docela složitá záležitost. Mě osobně jako nehudebníkovi, trvalo dlouhou dobu se s tímto dílem popasovat. Cestu jsem si našel díky jistým okolnostem, které nebyly zrovna nejpříjemnější, ale díky za ně. Qué Alegría je nahráno v triu. Za bicí usedl známý indický percusionista Trilok Gurtu. Dobrá volba, album má zajímavou rytmiku, a jako velké plus, Trilok to s perkusemi umí víc než dobře. Tracky jako Reincarnation, Mila Repa, Qué Alegía a závěrečná 3 Wilows jsou toho důkazem. Basovou linku vedou dva hráči. Kai Eckhardt si zahrál ve dvou skladbách, zbytek alba nahrál francouzský baskytarista Dominique Di Piazza. Tento hráč vyvinul techniku "zavřené dlaně", což mu dodává rychlost ve hře. John McLaughlin hraje na akustickou kytaru, propojenou s kytarovým syntezátorem Photon Midi Interface. Tato krabička posouvá tuto desku u některých skladeb o dimenzi výš. John vybrnkává akustickou kytaru a současně si umí vytvořit táhlý, nebo naopak krátký, syntezátorový podklad na kterém je jeho hra vystavěna, nebo hraje s kytarou a Midi přesně kopíruje Johnovy běhy. Otvírá si tím další možnosti k sebevyjádření a rozmanitosti.

Tohle trio absolvovalo v letech 1991 - 1992 cca tři sta koncertů, plus nahrávání tohoto alba. Nahrávání zabralo rozmezí mezi 29 listopadem a 3 prosincem 1991. Kdyby mi někdo v roce 1992 představil tohle album, vykopl bych ho ze dveří. Dnes bych mu líbal ruce. Qué Alegría v diskografii JMcL si u mě stojí za velmi slušné tři hvězdy.