Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 14.07.2012

Paul Rodgers si tímhle albem ukousl pořádné sousto a z pohledu sběratele a milovníka blues určitě musel přitáhnout zvýšenou pozornost těch, kteří blues milují. Blues je pro řadu kytaristů jakousi čarovnou bylinou a i ti, kteří k němu nemají vztah, ho čas od času zkoušejí hrát, aby dokázali, že se s touhle „jednoduchou“ formou dokáží vyrovnat jako renomovaní kytaroví bluesmani.
Bývalý frontman legendárních Free pozval na album tak pestrou a různorodou společnost, že celkem pochopitelně i mě navnadil, jak se se standardy legendárních bluesových skladeb vyrovnají různí kytaristé a další přítomní hráči.

MUDDY WATER BLUES – krásný rozjezd s výtečným bluesovým feelingem. Na akustickou kytaru Paul Rodgers, jehož podmanivý hlas vás musí naladit, i kdybyste nechtěli, rytmický doprovod drží základ, ale mě spíš uchvacuje přítomný Buddy Guy, který se připojil, stejně jako výborný ženský sbor, který blues táhne ke gospel songu…

LOUISIANA BLUES – Trevora Rabina znám jako razantního kytaristu z Yes. Jako hráč blues je pro mě překvapením.Těžký zadek v rytmice a mírně valivé tempo vytváří další variantu blues s výrazným opakovaným schématem

I CAN´T BE SATISFIED – rovněž kytarový matador Brian Setzer patří spíš do rockového mainstreamu, než do zemitého blues. Úvod spíš připomínal americké country-blues, pak se ovšem téma proměnilo v zemitý blues rock. Na bicí je zde výtečný talent Jason Bonham a baskytarový borec Pino Palladino, jehož univerzalita napříč žánry byla vždycky ohromující. Závěr skladby se ovšem vrací do původního country-blues, v docela zdařilém pojetí….

ROLLIN´ STONE – maestro Jeff Beck je ovšem legitimním interpretem elektrického blues. Zvolna odsýpá rockový základ v zemitém rytmickém doprovodu. Beck ovšem vedle svých tradičních kytarových postupů nepřestává experimentovat s tónem ani tady. Parádní kousek.

GOOD MORNING LITTLE SCHOOL GIRL Part 1 – také do další rhythmandbluesové klasiky od Sonnyho Boy Williamsona přizval Paul Rodgers Jeffa Becka. Výtečně frázující Paul Rodgers si výtečně rozumí s Beckovou kytarou. Procítěné téma opakujícího se schématu a jedinečný tón Bewckovy kytary za doprovodu tikající rytmiky…

I´M YOUR HOOCHIE COOCHIE MAN – americký kytarista Steve Miler byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let guitar hero. Hrál směs různých stylů, ale blues vstřebal, třebaže v dalších letech byl jeho talent rozmělňován v nemastném neslaném stylu. Skladbě se ale formálně nedá nic vytknout. Přiblížit se legendárnímu Muddymu Watersovi je tady prvním plánem a docela se to daří za vydatné podpory foukací harmoniky Jimmieho Wooda. Vrstvení kytarových témat se dobře propojuje do finálního tvaru

SHE´S ALRIGHT – Trevor Rabin se vrací v dalším příspěvku. Rytmicky zde ovšem dochází k dalším proměnám blues, které baskytary a bicí táhnou k funkovým tvarům a přinášejí na album výraznou proměnu. Tohle blues je více harmonizované, třebaže základní riff není popřen. V každém případě sem přináší nový závan energetického nápřahu, rozvíjeného v razantnějším duchu….

STANDING AROUND CRYING – řekl bych, že překvapení: David Gilmour hraje blues! Znám ho z různých poloh, ale jako bluesmana nikoliv. Asi by se dalo říci, že většina kytaristů, kteří startovali v polovině šedesátých let nemohla být blues uchráněna a legendární Pink Floyd je toho příkladem. Opět zde máme jistou proměnu. Na hammondky hraje Paul Shaffer, jejichž tremolo a nostalgický tón skladbu procítí. Gilmour hraje víceméně úsporně a větší pozornost strhává na sebe bezchybným výkonem Rodgers. Pochvala míří i na Palladinovu baskytaru a občasné důrazné Bonhamovy breaky. Gilmour správně ohýbá tón, třebaže hraje méně výbojně a spíš se s tóny pohrává a vůbec ne špatně! Rodgers ovšem skladbě vévodí a procítí ji do morku kosti.

THE HUNTER – Slash zde zastupuje spíš mladší rockovou generaci (s ohledem na dobu vzniku alba). Hutné rytmické základy a šlapavý rytmus mohou strhnout k tanci. Blues rock jako řemen, třebaže zde z něho cítím mírný kalkul dostat se do hitparádové souvislosti, což blues v tom prvotním plánu příliš nesvědčí. Dryáčnický model cítím jako první plán a Slash střílí tóny na všechny strany v rychlých výměnách. Zapamatovatelný princip akcentovaného rytmu i tak leze pod kůži. Rodgers vypomáhá na kytaru, ale deklarovaný Fender-Rhodes zde neslyším….

SHE MOVES ME – irský kytarový mág Gary Moore je rozkročen mezi hard rockem a blues rockem. Celkem logicky zde nemůže chybět a vlastně bych se divil, kdyby ho Rodgers nepřizval. Rozvážně znějící skladby s tepajícím rytmem, ovšem s citlivějším soundem a výrazem. Mooreova kytara je v tématu ovšem čitelná svou barvou a v prvním i druhém tématu. Moderně znějící blues rock skutečně procítěného modelu. Moore dává skladbě přesně to co potřebuje a třebaže si neodpustí pořádně vypilované sólo (na které všichni čekáme), ani on nepřebíjí celkovou atmosféru. Palladinova baskytara sem přináší zajímavé modulované tóny, znějící spíše jako elektrický kontrabas a i on sem přináší nový prvek. Velmi výstižný model blues rocku!

I´M READY – kytarista Queen Brian May a blues? Větší překvapení zde snad nenaleznete. Swingující rytmus bicích a baskytary přinášejí klasický model pojetí přiblížit se Muddymu Watersovi. Mayova kytara v přesných zásecích proplouvá harmonií v tradičních akcentech. May chce ovšem ukázat, že není žádné ořezávatko a vypálí se kytarové téma s nekompromisním zakvílením. Závěr se ovšem povedl na jedničku!

I JUST WANT TO MAKE LOVE TO YOU – také maestro Jeff Beck se vrací dalším vstupem. Tohle je kytarové intro přesně podle mého gusta. Beckova kytara má syrový rozostřený tón, který Beck výborně rozvibrován. Jeho zvuk klouže, sálá, leptá a vibruje společně s jedinečně frázujícím Rodgersem a máme tu velmi zdařilou variantu syrového blues rocku podle nejlepších pravidel. Beck ďábelským způsobem vytváří famózní tón, který mě dostává na albu přímo do varu a řekl bych, že tahle skladba bude patřit mezi to nejlepší zboží, které je zde na prodej!

BORN UNDER A BAD SIGN – americký kytarista Neal Schon od Santany je výtečný hráč, ale ani jeho bych na tomto albu nehledal. Klasika, kterou koncertně hraje hodně kapel a poskytuje prostor pro osobitá sebevyjádření. Hostující David Paich střídá klavír a hammondky (jsou zbytečně upozadněny). Schon je součástí schématu a skladba se mě líbí ve své komplexnosti a uvolněnosti bez nějakých křečí. Kytarový tón prozrazuje jeho santanovskou minulost. Vyspěl v erudovaného hráče s barvitým rockovým timbrem. Teď ovšem Paiche vnímám čitelněji a jsem tomu rád. Emocionální výpověď výtečného pojetí!

GOOD MORNING LITTLE SCHOOL GIRL Part 2 – Richie Sambora (podobně jako Slash) byli vybráni podle zvláštního klíče. Nejsou typickými reprezentanty blues, ale mají sem přinést mladou dravou krev. Williamsonova skladba je pojednána modernějněji, nepostrádá dravost a výtečně šlape. Kytara je rozostřena a vnímám zde výrazněji Palladinovu baskytaru. Hraje jinak než třeba Jack Bruce, ale nijak za ním nepokulhává. Rockově zaostřené rockové téma drtí v backgroundu model koncertně vypilované živočišnosti při hře v rozevlátém závěru….

MUDDY WATER BLUES – posledním vstupem je opět ve hře Neal Schon. Na akustickou kytaru se hlásí stejně jako v úvodu Paul Rodgers. Téma uzavírá cestu napříč bluesovými standardy v nových coververzích. A opět jsou zde famózní sboristky, které mě zcela odzbrojují svou živočišností a dravým procítěným stylem. Palladinovy basy je třeba opětovně chválit. Je tady ale i Ronnie Foster na hammondky, který hraje s Schonem výtečné spojovací můstky. Vyvrcholení jak má být. Myslím, že Muddy Waters, Sonny Boy Williamson, Willie Dixon, B. T. Jones by byli spokojeni, stejně jako jsem spokojen i já.

Bluesový výlet je u konce. Přiznám se, že některá jména bych zaměnil za jiná (např. bych zde uvítal jména jako Alvin Lee, Peter Green, Mick Taylor, Tony McPhee, Robert Cray, Walter Trout, Coco Montoya…), ale Paul Rodgers chtěl pravděpodobně ukázat, že i hráči z jiného muzikantského břehu blues cítí a umějí ho hrát…. Navzdory tomu se zde nic nekazí a hudba se neobrací do slepé uličky. Naopak potvrzuje svou životaschopnost. Pestrá sbírka hudebních es a dobře vybraný playlist, aniž by zde někdo exhiboval v dlouhých emocionálních sólech. Myslím, že pět hvězdiček si album zaslouží.