Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 07.09.2011

Geniální kytarista Al DiMeola je vedle Johna McLaughlina jedním z mála skutečných fenoménu elektrické, ale i akustické kytary. Když se v r. 1976 osamostatnil a vstoupil na sólovou dráhu, mnoho hudebních kritiků, ale i náročných posluchačů oprávněně očekávalo grandiózní nástup, což se beze zbytku potvrdilo…
Jestliže byl Jimi Hendrix absolutním kytarovým zjevením šedesátých let. V sedmdesátých letech se jako další kytarový vizionář objevil John McLaughlin a dlouho platilo, že nebude mít „vážnější“ konkurenci. Když se ale objevil o dvanáct let mladší absolvent Berklee Art School College Al DiMeola, „musely se přepisovat mapy“.
Technicky mimořádně nadaný a kromě toho precizní a neuvěřitelně rychlý hráč, který posunul hranice kytarových možností o míle dopředu předvedl nepochopitelné kytarové běhy ovlivněné nejen fusion music, ale také rockem, jazzem, latinsko-americkou hudbou, španělskou hudbou, i díly klasiků baroka a renesance. To všechno zahrané s úžasnou erudicí a lehkostí bez úporného šumlování a dramatického souboje s nástrojem na pokraji lidských možností. Kromě toho úžasný skladatel nabitý spoustou kompozičních a aranžérských nápadů, které mu zaručovaly dlouhou kariéru ve spojení s jeho virtuozní hrou. Ano, to všechno se vejde pod jméno Al DiMeola….
Album Land Of The Midnight Sun provázely superlativní kritiky geniálního hráče a také kamarád, žijící v USA (který poslouchal méně náročnou hudbu) mi o něm napsal, že v hudebních magazínech a novinách se tehdy nepsalo ničem jiném něž o něm…. Kupodivu na něm nebyl DiMeola jednoznačným autorem, ale nijak to nevadilo celkovému hudebnímu konceptu. Bylo tedy logické, že jsem chtěl toto album mít a tak dodneška patří mezi součást mé sbírky…..

THE WIZARD – melodický nástup výrazné melodické linky kytarového uchopení tématu, do kterého se vkliňují percussion autora skladby, bývalého hráče od Santany, Jamese Mingo Lewise. DiMeola hraje přesné hudební schéma, kde se prokreslují jednotlivé detaily a prolínání dvanáctistrunné akustické kytary se vzdušným tónem DiMeolova Les Paul Gibsona zde má famózní nástup. DiMeola rád hraje ve vysokých polohách a v téhle skladbě to dává jednoznačně najevo. Je zde ovšem i synthesizer Marryho Milese a výtečná baskytara Anthony Jacksona. Bicí nástroje vynikajícího Steve Gadda tvoří základní rytmický motor společně s percussion. Kytarové běhy jsou vystavěny ve španělském duchu a jejich rychlost a přesnost má jedinečnou bravurní podobu. Každý ton tvoří jeden střípek obrovské tónové mozaiky, která vytváří celkový obraz vyprecizované hudby do posledního tónu. Suverénní, superrychlé, ale s jasným myšlením, bez žádných nahodilostí, famózní!

LAND OF THE MIDNIGHT SUN – rychle běhy kytarových obratů se nesou v duchu fusion-music, ale zároveň zde cítíme latinskoamerické rytmy a postupy. Zcela nečekaně zde výrazný rytmický akcent hudbu zastaví, ale vzápětí se opět rozbíhá vpřed. Fascinují mě přesné DiMeolovy sázené tóny na tlumených strunách, stejně jako rozechvívané tóny ve vysokých polohách. Další fáze skladba má latinskoamerickou zpěvnost a rozmarnost a dokážeme si při ni představit mořskou pláž se vzdouvajícími se vlnami, krásné osmahlé tanečnice s vlasy jako smůla a s rudými rty….. DiMeola a Miles si zde podávají sólové vstupy na kytaru a synthesizer, zatímco elektrické piano perlí v doprovodech. Výrazné rytmické akcenty Lennyho Whitea rozvazují ruce Lewisovým percussion. Hudba plná energie, emocí a jižní divokosti a hravosti. Skladba v závěru graduje a DiMeola zde předvádí jedinečné mistrovství svého podání kytarové hry, posluchač sotva stačí sledovat proměny jeho technik a barev zvuku, nemluvě o výtečně namazaném rytmickém stroji. Fantastické!

SARABANDE FROM VIOLIN SONATA IN B MINOR – v další skladbě se přeneseme do úplně jiné oblasti. DiMeola nás přesvědčí, že není jenom kytarový rychlík první třídy v elektrických polohách, ale že mistrovsky zvládne i koncertní kytaru a tak tu máme barokní kytarovou hudbu slavného Johanna Sebastiana Bacha. Velmi citlivě nasazované tóny na koncertní nástroj mají výrazovou přesvědčivost a zanechávají ve vás dojem, že DiMeola nikdy nehrál nic jiného než barokní hudbu transformovanou pro koncertní kytaru. Krátká vsuvka klasiky nezaškodí a je příjemnou očistou po předešlém instrumentálním náporu…..

LOVE THEME FROM PICTURES OF THE SEA – v další skladbě vnímáme jakoby snovou atmosféru, kterou vytvářejí akustické kytary a nezkreslený sound sférické elektrické kytary, za kterým cítím tónovou clonu smyčců a tikot percussion. Zpěvu – zcela nečekanému se uval baskytarista Stanley Clarke, ale je zde také Patty Buyukas – zpěvačka působící nějaký čas u Santany, která ozdobila skladbu nádherným sféricky čistým hlasem. Pohádkový obraz jako z jiného světa, který je rovněž výrazným koncepčním vybočením….

SUITE GOLDEN DAWN – DiMeola ovšem vrací koncepci alba opět do fusion-music. Skladba se větví na tři části – jako suita – a DiMeola nám nabízí svoji další variantu mnoha odstínu kytarové hry. Superrychlé kytarové jízdy v melodicky přísných souvislostech, bez nějakých drásajících nebo zkreslujících přídavných efektů dokážeme docenit jeho hru, ve které není možné zaregistrovat sebemenší zaváhání nebo nejistotu. Místy máme pocit, že rocková drsnost se prolíná s jazzovými postupy, ale i funkem a jazzovými náladami. Baskytarista Jaco Pastorius, ale i Stanley Clarke zde provádějí jedinečné basové modulace a bubenické eskapády mají tak pestré obrazce rytmických vzorců, že běžný člověk jen těžko může soustředit na nějaké počítání. Živelné a dravé, ale přesto vnitřně svázané a propojené do posledního tónu. Kytarové běhy zde střídají vstupy na elektrické piano Fender-Rhodes, ale i bzučení Moog synthesizeru a funkové rytmy Alphonse Mouzona vynikajícími basovými nástupy vás strhnou jako maelström do svého virtuálního nitra. DiMeola řádí jako ďábel, ale jeho kytarová hra dokáže také hladit a hrát i ve velmi jemných polohách a po divokých rytmech a vodopádech jisker přichází ponuré zabzučení, které nás odvádí do astrálních světů…..
a) Morning Fire
b) Calmer Of The Tempests
c) From Ocean To The Clouds

SHORT TALES FROM THE BLACK FOREST – závěrečnou skladbu napsal vynikající hráč na klávesy – jazzman Chick Corea a také zde aktivně hostuje na koncertní klavír Steinway a na marimbu. Je nádherné poslouchat, jako oba mistři – Corea i DiMeola, ještě před nedávnem členové jedné skupiny, dokáží zahrát v tak těsné pospolitosti a v úžasných instrumentálních duetech. Corea se trochu drží v pozadí a o to víc vynikne hra na akustickou kytaru DiMeoly. Je v ní jazzová rozmanitost, španělská hrdost a ohromná zpěvnost a muzikálnost. DiMeolův kytarový instrument značky Ovation je prostě nepřekonatelně čistý a výrazově dokonalý. Před koncem oddělí jejich souhru dunivý gong, ale potom se klavírní a kytarové běhy opět dávají do pohybu a dynamické odstíny vám skrze kůži prorezonují do posledního nervu v těle. Bravo, virtuoso!

Land Of The Midnight Sun je pětatřicet let starý hudební počin. Vracím se k němu rád a znovu se nechávám fascinovat instrumentálním mistrovstvím obrýleného Američana z New Jersey, který má italské předky. Vlastním od něho i další alba, ale to první už pocitově ze svého nitra nevykořením a myslím, že i když je jeho bohatá hudební produkce vzácně vyrovnaná, „ujíždím“ na tomhle albu zcela bez zábran.
Pět hvězdiček bez mrknutí oka!