terka - @ 06.06.2018 | #

Jestli má některý z vás přítomných hudebních profesorů nastudovanou tuhle Di Meolovu čtvrtou desku, určitě bude souhlasit s tvrzením, že se jedná o hodně uvolněné, širokospektrální a stylově ambiciózní album. Splendido Hotel je deska zábavná, určena pro širší obecenstvo, než pro jaké byl provozován projekt Return to Forever. V jeho společnosti se v džezovém džípu znovu projedeme Andalusií, Latinskou Amerikou, očkem hodíme do renesance, klasiky a třikrát zamíříme k popovější moderně. Všechno je to brilantně zahrané a nástrojově přehledně čitelné. Žádné přehnané exhibice. Tak to mám ráda.

Latentní Di Meolův potenciál se zlehka prodírá džezovou skrumáží, složenou z bujaré rytmiky a hřejivých klávesových záhybů. Množství osob, které spolu s mistrem na nahrávce pracovaly, mě až na dvě výjimky nic neříká, ale Al by si žádná ořezávátka do studia nepozval. Pouze v dobrém kolektivu a v dobré atmosféře může vzniknout podobný diamant. Ve skladbě I Can Tell dokonce uslyšíme Alův zpěv a v desáté Isfahan rozkošný dětský sbor.

Výborná deska, ale ve srovnání se včerejším Welcome udělím Alovi o bod míň. Však i on má lepší desky. Ještě poděkuji za včerejší komentáře a jsem zvědavá, jestli se vyjádříte i k Di Meolovi.

horyna @ 08.06.2018 09:39:41 | #
Trošku znalejší člověk bude mezi úplně neznalými pořád vnímán jako ten nejlepší.
I kdyby měl Al toho svého talentu naděleno o kapánek méně, pořád bude ty ostatní převyšovat. On prostě umí skládat, umí hrát a umí vše krásně vybalancovat. Pro mě je to génius. A samozřejmě, brněnský koncert byl úžasný.