oř - @ 04.04.2018 | #

Na každého někdy přijde invenční slabá chvilka. V tak široké nadprodukci, jakou Al Di Meola během své kariéry vytvořil, není tak těžké ukázat prstem na desku, která se nepovedla. Tuhle disciplínu tady dobře ovládá zdejší fantom lover, a jelikož mně přijde nelogické zabývat se hudbou, kterou nemám rád, pokusím se vybalancovat Alovu mě dobře známou desku Electric Rendezvous.

Sestup z dosavadní linie kvality, kterou předváděl se svou předchozí tvorbou, je zřetelný hned na začátku nahrávky. Elektronicky podivně zmrzačenou inauguraci God Bird Change chce mistr vědomě poopravit zajímavými motivy v písni pojmenované podle samotného alba. Budiž. Vzájemný duet v rytmu flamenca s de Lucíou je osvěžující, jenže co naplat, když začnou v Alově hudbě dominovat skřípavé syntetizéry, není něco v pořádku. Až poslední trojici skladeb bychom mohli přirovnat k jeho minulosti. Ty v kontrastu k některým předchozím zásekům působí jako opojný koktejl blaha. Deska je proto částečně nevyrovnaná. V některých momentech může jazzmanům přivodit neočekávané bolesti žaludku.

bullb @ 04.04.2018 11:35:18 | #
oř: s hodnotením by som sa zhodol. U mňa totiž Di Meola osciluje medzi 3 až 4 hviezdami. (a to nielen pri Electric Randezvous). Vždy s veľkou virtuozitou spadne do rytmu flamenca. To je pre mňa dosť jednotvárna hudba a potom som z toho nervózny :-)