Reakce na recenzi:

stargazer - @ 22.01.2023

Když se ohlédnu zpět do devadesátých let, do diskografie Al Di Meoly, musím suše konstatovat, že z tohoto období je vyjímečné pouze album KISS MY AXE /1991/ - tahle deska má rockový feeling a jistou vnitřní sílu. Al v devadesátých letech inklinoval více k akustickému kytarovému přednesu. Na albech jako ORANGE AND BLUE a THE INFINITE DESIRE, akustický projev hry propojoval s elektrickýma kytarama a kytarovými syntezátory a samplem. V určitém slova smyslu Di Meola vydal od roku 1990 po rok 1999, tři studiová alba s nějakou vetší produkcí a důrazem na proaranžovaní kompozice.

The Infinite Desire je třetí ze zmíněné skupiny desek, kterou považuji za velmi povedenou, ale nikoliv geniální. Album vznikalo v době, kdy světu dominovala elektronická taneční hudba a ruku v ruce s ní spojené samply a rytmika. Ani Al Di Meola neodolal a tento hudební fenomén promítl na tuhle desku. I když velmi okrajově a decentně. O bicí a rytmickou sekci a basovou linku se postarali hvězdy jako : Peter Erskine /bicí/, Tom Kennedy /aku. bass/, John Patitucci /el. a aku. bass/ a Alův dlouhodobý spoluhráč na perkuse - Gumbi Ortiz. Klávesy nahrála Rachel Z, známá hráčka nejen z jazzového světa hudby. Dalším významným hostem je Herbie Hancock, který zahrál sólo na piáno ve skladbě Istanbul. Al Di Meola pozval na natáčení kytarového mága - Steva Vaie. Zahráli si kytarový duel ve skladbě Race with Devil on Turkish Highway, adaptaci Alovy známé Race with Devil on Spanish Highway ze sedmdesátých let /Elegant Gypsy, 1977/.

Tohle bohatě proaranžované album, plné různých zajímavých hudebních zákoutí, mě vždy bavilo a baví dodnes. Tahle hudba se jen tak neoposlouchá. The Infinite Desire můžu poslouchat často a pořád mi to něco říká. ****z*****