Reakce na recenzi:

fo-ol - @ 23.11.2011

Tohle poctivé "ztracené album" obsahuje čtrnáct písní které Beatles na samém začátku své kariéry přenechali jiným interpetům a sami je nikdy oficiálně nevydali. B.J.Kramer, Cilla Black, Fourmost nebo Peter & Gordon to s nimi dotáhli do první desítky hitparády, ve dvou případech dokonce na první místo, zároveň se však svou interpretací značně odchýlili od tolik charakteristického svěžího zvuku ranných Beatles a upřímě řečeno, ty nahrávky dnes znějí dost nijak, jistě i proto že Beatles pochopitelně neodkládali žádné extra perly (čestnou vyjímkou budiž recesističtí Fourmost kteří si z vokálního stylu chlapeckých kytarovek napůl střílí: "Hello Little Girl" zní v jejich podání fakt neodolatelně). Některé z nich najdeme coby demosnímky na Antologiích (+BBC) v podání kompletních Beatles, jiné se dají najít na všelijakých pirátských deskách (obvkykle jen solo hlas + kytara), z těch je však příliš slyšet že jde o demosnímky které nejsou určeny uším veřejnosti: Beatles je prostě bez jakékoliv jiskry a elánu odbrnkají a tím to hasne.
Shromáždit všechna tato ztracená dítka merseysoundu na jedno album v interpretaci revivalové skupiny věrně markýrující sound ranných Beatles považuji za téměř geniální nápad. Však taky toto není první takové album které se dostalo k mým uším, troufám si však tvrdit že je nejlepší a že představuje nejlepší nahrávky dotyčných písní. Výborným tahem bylo omezit se na skladby z jedné éry (odtud název alba) a vynechat tak těch pár odložených skladeb z pozdější doby, nahrávky tak mají jednotného ducha, švih, odpich, charakteristickou eleganci, svítivé vokály se proplétají předivem kytar a skladby plynule navazují jedna na druhou.
Jediné co bych vytknul a co mě trochu vytrhávalo z poslechu je řev fanoušků přimíchaný do některých skladeb - to jste si milí drazí vážně mohli odpustit, stejně jako zcela nesmyslné zařazení "When I'm 64". Oba hity číslo jedna jsou nejchytlavějšími skladbami alba, a zatímco i na Paulovy poměry přeslazený "World Without Love" (který vetoval John) toho dosahuje poněkud podpásovými prostředky, Johnova "Bad to Me" je jiná káva: odlehčená veselá písnička ve středním tempu by jistě nedělala ostudu na žádné Beatlesovské řadovce a takových je tu celá řada: "I Don't Wanna Se You Again", "Nobody I Know" a další a další.
Jste-li věrní fanoušci Beatles tesknící po dalším dávce své oblíbené sluchové drogy, neváhejte, dost možná vás tahle deska potěší víc než Antologie, živák z Hamburského Star Clubu, nahrávky "Threetles" z půlky devadesátých let nebo o dvacet let starší jamsession John+Paul. Jediným ztraceným albem opravdových Beatles, které "Days Before Hard Night" v mém soukromém žebříčku ztracených alb překonává, je Unplugged verze Bílého alba, natočená v Georgově domácím studiu po návratu z Indie (Esher Demos).