horyna - @ 06.01.2017 | #

Přetěžká a trudná cesta vede na hudební Olymp. Nakolik jen odvážlivců i narcisních egocentriků se pokoušelo na něj za posledních dejme tomu 50 let vyšplhat. Trojici Emerson, Lake, Palmer se to podařilo velice brzo, nejspíš i proto že své nadání dokázali procedit skrz síta průměru a s talentem, jenž jim byl do kolébky dán především v mladém věku hospodařili velice efektně.

Virtuozní a technicky dokonale zvládnutá muzika často exhibuje na hranici únostnosti, ale nikdy nenechá člověka na pochybách kolik energie a fištronu muselo být při její výrobě použito. V úvodní předlouhé suitě se dovedu lehce ztratit, ale vždy jen na chvíli, protože nová pasáž která už klepe na dveře mě z toho "srabu" dokáže velice jednoduše vyvést. A když už je té instrumentální nabubřelosti moc, přispěchá Greg Lake se svým jedinečně krásným vokálem a vše zase pěkně urovná. Občs je to divadlo, divadlo sehrané na svého diváka, který prostě jen kouká, v tomto případě poslouchá s pootevřenou pusou v úžas. A jestli někdo tvrdí že zde nejsou emoce, je to hloupost, už jen úvodní monstrózně klávesový přeliv v sobě spojuje značnou citovou hloubku podepřenou o bouřící klávesové hradby a bicí přechody.

A jestli je té náročnosti na někoho přespříliš, potěšit by ho měla druhá, frivolnější strana desky.
Tarkus není jen o technice, jistá estetická krása z něj vyzařuje dodnes a kolik kapel v dnešní době je sto tohle poskytnout.

jiří schwarz @ 08.01.2017 23:11:00 | #
K mým evergreenům z tvorby ELP, ke kterým se častěji vracím, patří pouze 1. album a Kartinky. Tohle album, vydané mezi nimi, je taky zatraceně dobré, byť to není má srdcovka. Jen pár poznámek k němu:

1. Někdy se mi zdá Emerson takový až moc vážný (pod tíhou povinnosti art-rockového hledačství? ... a nahrávací smlouvy nutící vyplodit mnoho progrese?). Stejně mám radši mám Vargu a rané Collegium, v jeho pojetí cítím víc radosti z muziky a hravosti (i v kakofonických pasážích :-)).

2. Chci vyzdvihnout také Grega Laka. Jeho zpěv, ať v těch „krystalických“ pasážích, ale i jeho divočejší vokální projev na str. 2, je výborný. Jeho kytara (asi se jí musel chopit jako basák, divím se, že někoho nepozvali, ale aspoň tedy mohl vyniknout on sím) je také výborná, i v té suitě Tarkus. Tu pasáž s jeho sólem mám rád.

3. Str. 2 LP je pro mě fajn, příjemné odlehčení (Horynovi působí domem až „frivolnosti“, no prosím). Nemyslím si v rozporu s dřívějšími recenzenty desky zde, že ten celý veleopus ty drobnější skladbičky ponižují. Rokáče (zde Are You Ready, Eddy?) vždy Emerson uměl, zde to má „koule.“ S jakou lehkostí hraje klávesy v rokáčku, je obdivuhodné. ELP byli muzikanti, kteří byli novátoři art-rocku. Ale nelze jim vyčítat, že měli rádi i jiné způsoby muzikálního projevu. Nebyli to stroje na 20minutové skladby, asi by začali nudit dřív, než skutečně začali.