Reakce na recenzi:

Michálek - @ 28.03.2016

Popravdě řečeno, po celá ta léta, co poslouchám Rush, tohle album mi hned po 2112 a Signals přirostlo k srdci asi nejvíc.
Lámal jsem si hlavu, proč ho mnozí označují za slabší. Podařilo se mi sehnat dvě knihy o této skupině - Rush FAQ a Contents Under Pressure.
Zde jsou dopodrobna popsány okolnosti vzniku jednotlivých alb, nálady ve skupině, kapely, se kterými se dělaly šňůry atd atd.
Pohříchu ani zde však nejsou nijak detailně popsány okolnosti při nahrávání, jenom snad, že deska byla natočena za 3 neděle,
byla pro kapelu hodně experimentální a snažila se obsahem navázat na píseň By Tor z předchozího alba. Byla kritikou nedobře přijata,
pravděpodobně proto, že se málo známí Rush zde jevili jako příliš "nabubřelí" a "sebestřední", zkrátka, že si hrají na něco, co nejsou.
Dnes už víme, že lepší by bylo psát "co tenkrát ještě nebyli". Mnozí také ještě nezkousli Geddyho zpěv (mnohými označován za napodobeninu Planta,
což by mne osobně nikdy nenapadlo).
Hned první skladba Bastille day je ale velice dobrá. Zajímavý námět a kytarový riff, typicky složitý rytmus a pěkná melodická linka...
I think Im going bald - podle členů kapely tahle věc vznikla jako opověď na I think Im going blind od KISS, se kterými tehdy byli na turné, a se kterými dodnes mají Rush velice dobré vztahy. Taky prý při ní mysleli na Alexe, který trpěl představou, že plešatí, i když tomu tak tehdy ještě nebylo... Dalo by se říci, že tohle je slabší kus, ale když se do něj zaposloucháte, má i ten něco do sebe.
Lakeside park - vynikající skladba, patří na best of skupiny, kde se taky objevuje. Kapela zde krásně propojuje velice náročné Neilovo bubnování, s rockovou kytarou, která přechází do bluesových poloh a najednou se zase vrátí do rockového riffu. Všechno vede typická Geddyho basa a zpěv. Všechno tak nějak krásně plyne a hladí, což, podle mého názoru, už v současné době kapela není schopná nabídnout...
The Necromancer - kdysi jsem si tuhle desku brával sebou do lesa. Zapnul jsem při odchodu z chalupy a vždy, když jsem došel na krásnou mýtinu, často zářenou sluncem, ve sluchátkách začínal Necromancer. Já si v tom okamžiku, při recitaci, opravdu připadal jako nějaký vesmírný cestovatel, no a při Return of the prince se mi chtělo skákat a hulákat spolu tu nádhernou, i když krátkou melodii... Samozřejmě se z toho časem stával rituál, a asi proto mám tuhle desku tak rád. Kdyby nic jiného, Return of the prince mi zvedne tlak na 180...
The fountain of Lamneth - je již zcela typická skladba, plná napětí, muzikantské zručnosti, zvratů a typické Rush poezie. Mohla by klidně být na 2112. Prostě krása!
V závěru desky vás omotá jemné předivo rushovských melodií a velice složitých rytmicko - melodických zvratů, které se mnohým mohou zdát až příliš složité, nicméně mě osobně připadají jako rajská hudba a poslouchám je se zatajeným dechem... Panacea? Ta by mohla být klidně na Hemisférách a je možná lepší než zbožňované Trees.
Pánové, tohle že by měla být slabá deska? No to snad nemůžete myslet vážně? V podstatě je to paradoxně jedna z nejlepších! Dávám pět, ale u mne za 6! :D