Reakce na recenzi:

Chozze Chozraščot - @ 01.08.2010

Trávení alba u mě mělo klasický průběh jako u všech pro mě nejdokonalejších desek. Nejprve jsem se otřepal hrůzou, potom založil do poličky a po pěti letech z poličky zase vytáhl. V autě jsem zjistil, že z masy hudby vykukují vyloženě líbívé motivy. To mě přinutilo CD přehrát znovu. Řítil jsem se ve svém talianském sporťáku krajinou svratecké vrchoviny. Všude vlhkost lesa, paprsky prosvítající mezi jehličnany, lákavé serpentiny a do toho to sólo. Myslím, že v druhé skladbě...uprostřed songu je nádherné, chaotické, vřeštivě vrzavé Lifessonovo sólo, které song sebevědomě znásilňuje. To mě přinutilo zpomalit na poklidnou cestovní rychlost a poslouchat. Po třetím poslechu alba jsem si všimnul, že se dělí na dvě poloviny. První půlka je veselá, kovově znějící s hravými motivy a jde o takovou deklaraci radosti ze života a z tvorby. Druhá půle je fantasticky zatěžkaná, mírně potemnělá cesta za otázkami smyslu existence. Soundtrack k úvahám o absolutnu.
Album je dokonalý průsečík mezi předchozí a následující tvorbou. Už není tak chladně akademické jako některé progresivní počiny před a zatím je pořád prosté synti hrátek, které přišly po. Jde o odpíchnutý, sebevědomý rock od řemeslníků, kteří definitivně našli své know-how a obohatili jej o to, co musí vždy pravé umění přinést, o emoce.