Reakce na recenzi:

Simon - @ 04.03.2019

Pánové z Rush ovlivnili svou hudbou spoustu kapel a celkově i svět rocku. Svůj vrchol měli možná v 70. letech, ale mám pocit, že se dokázali dál vyvíjet a nezůstat úplně stát na místě, nebo se o to alespoň pokoušeli.

Na tomto albu slyším současně své staré Rush a taky hudbu počátku 80. let - víc syntezátorů a určitou metalovou uspořádanost. V hudbě je energie, nástroje mají tah a pánové občas předvedou, že na ně fakt umí. Trochu mi tady ale chybí větší dobrodružství, jaké měly starší věci - trochu víc tmavých chodeb a tajných skrýší. Jako bych šel širokou hlavní chodbou, ve které se nedá zabloudit. Takhle to mám třeba v Chemistry nebo v New World Man, přitom to nejsou špatné kousky, to určitě ne. V některých písních je zase zajímavé sledovat, jak se Rush daří kamuflovat hity - vpasují do nich "rušivé" momenty tak, že vás nakonec stejně dostanou, třeba v Losing it. Zejména Neil Peart je vynalézavý, tlačí na vás a zase ubírá sílu a když už je všeho moc, zavelí ke zvolnění a k pročištění, jako ve výborném kousku The Weapon. Tam vás kapela nechá, ať si na ni prostě chvíli počkáte. Countdown na úplný konec dá zapomenout na drobné výhrady a když si tak u ní kloužu ve stavu beztíže, mám chuť si to dát znovu.