Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 20.05.2011

Čtvrté řadové album Emerson Lake And Palmer znám už od doby, kdy vyšlo. Disc-jockey, který dělal rockotéky tohle album dostal z Anglie a říkal, že se z toho nedá nic hrát k tanci. Tenhle důvod ale nepřekážel mě, aby o něj projevil zájem. Za 350 Kčs bylo album moje a doslova jsem jím byl uhranut - a vlastně jsem dodnes....

THE ENDLESS ENIGMA (Part One) - jakoby někde z astrálního prostoru přicházely tajemné zvuky, které rázem rozčeří prudké klavírní běhy a perkusivní zvuky bicích nástrojů a pak už se zvolna rozbíhá celé téma za výrazné podpory hammondek. Přesně tepající bicí nástroje a razantní baskytara a rozostřený patetický sound varhanoevírá zpívaný projev Grega Lakea - majestátní, krásný, čistý....
Střídání dynamických odstínů naznačuje postupy vážné hudby, včetně rytmických akcentů a velebná vokál jako z chrámového kůru je střídán ostrým¨, ale čistým zpěvem. Vznešená krása a klenuté melodie - to byl počátek sedmdesátých let, v němž se prolínal classical-rock s artrockem, stojí jako protipól útočnému a tvrdému hardrocku...

FUGUE - Že má Emerson klasické hudební vzdělání cítíme už od prvních alb, tady tomu není jinak. Klavírní téma si pohrává s nádhernými detaily artificiálního typu. Jenom hudebnímu teoretikovi přijde na mysl, odkud čerpá Emerson inspiraci, náročnějšímu rockerovi to až tak nevadí...

THE ENDLESS ENIGMA (Part Two) -Do hry opět vstupuje přesně seřízená rytmická jednotka. Palmer používá i tubular bells a slyšíme i Moog synthesizer a úvodní téma se znocu vrací do tématu s promponovaným základ a patetickým závěrem v mohutném finále...

FROM THE BEGINNING - přichází balzám na duši. Lakeova nádherně vystavěná balada. Výtečná akustická kytara, krásně melancholický projev a jemné odstíny jeho pečlivě vystavěných kyarových ornamentů. Do hry vstupuje jen tlumená baskytara a percussion. Do mezihry nahrál Lake klouuzavé nostalgické sólo na elektrickou kytaru, které prokresluje nádhenrý sound a pak je zde i Emerson se sólem na synthesizer. Skladbu o necelých deset let později nahráli pražští folkrockoví Marsays ( a vůbec ne špatně) jako Studená koupel a Michnová synthesizerové sólo odzpívala vokálem....Velmi příjemná a krásně vystavěná balada, jedna z nejlepších, kterou jsem kdy slyšel....

THE SHERIFF - a už je zde další kolektivní počin. Dominující hammondky doprovází zajímavé baskytarové party a přesné rytmické obrazce Palmerových bicích. Lake se tentokrát obrátil tematicky k Divokému západu a v závěru slyšíme klasický výstřel a bláznivé sólo na fortepiano, přesně podle scénáře plegendárních pistolnických příběhů ze saloonů...

HOEDOWN - výrazně rychlejší a dynamicky vyprecizovaná je další skladba. Hlavní schéma ovšem pochází od amerického artificiálního skladatele Aarona Coplanda. Ten pozval trio na oběd a potom po následném poslechu ztratil úžasem hlas a navzdory svému nerockovému cítění zůstal jako u vytržení v tom dobrém slova smyslu...
Rychlé běhy na klaviaturu hammondek, dunící baskytara a přesně sekundující bicí nástroje a zase cítíme klasické proměny tématu. Muzikantsky velmi exponovaná skladba. Z pozadí do hry vstupuje bzučení synthesizeru v apportamentu a objeví se nám zde zcela nečekaně krátký motiv z countryového hitu Orange Blossom Special (Oranžový expres)(!) a pak už pořává Emerson klávesovým nástrojům démonicky hrané pasáže v divokém stylu s opětným patetickým závěrem. Strhující!

TRILOGY - klavírní téma doprovází nosný, andělsky čistý Lakeův vokál, který vstupuje do další krásné balady, lyrizujícího typu, posouvající téma k salonní zámecké hudbě. Klavírní rozehrávání tématu je opět v klasickém duchu snad podle Čajkovského, ovšem jen do okamžiku, než do hry vstoupí schematicky se opakujíácí úderný rockový riff, kde baskytara, varhany a Moog synthesizer za asistence precizních bicích odvíjí další fázi skladby, nad kterou se ještě navíc vznáší sólo na Moog synthesizer. Velmi sugestivně působí perkusivní hra na bicí nástroje a důmyslně vystavěná basová linka za emocionálního přispění Emersonova vysokého hráčského potenciálu. Jedna z nejsilnějších skladeb alba!

LIVING SIN - hammondky zahajují další skladbu za doprovody tajemně znějícího Lakeova hlasu v tajemném zabarvení s mocným výkřikem a rozpoutáním dalšího běsnění. Fantastická souhra do posledního detailu, vypilovaná do zničující dokonalosti...

ABADDON´S BOLERO - Emerson, inspirován francouzským impresionistickým skladatelem Mauricem Ravelem vytvořil vlastní bolero, ovšem za aplikace stejných postupů od pianissima do fortissima s tím klasickým pochodovým rytmem bicích nástrojů. Gradující nápětí a precizování základního tématu má v sobě neklid, těkavost a proměnlivost, čemuž napomáhá i vrstvení dalších témat do základního motivu. Famózní a na rockové scéně té doby jedinečné a nedostižné..

Album Trilogy je monumentální projekt, kde se zdařilo propojit vážnou hudbu s rockovými tématy a náročnější rockový posluchač dokázal ocenit mistrovství prezentované tímto albem, tak jako já. Absenci standardní elektrické kytary a bezbřehých sólových exhibicí zde nepostrádáme, nebo nám to příliš nevadí. I ve triu se dá dělat obsažná a podnětně tvůrčí hudba uměleckého kalibru a album Trilogy to potvrzuje.
Myslím, že nezestárlo a dávám plný počet hvězdiček!