Reakce na recenzi:

Tanmut - @ 05.10.2006

Jelikož druhé album, které se mi od RUSH sneslo do CD přehrávače byl následný živák,měl jsem písně z Test For Echo vcelku zažité. Dá se říct, že RUSH zde plně dokončili jakýsi přechod k post-rocku, nebo post-hard-rocku, který nastartovali na Roll The Bones; neženou se již progresivně vpřed, ale spíše zcelují své charakteristické prvky, jichž nabyli v předchozích dekádách, do masivní rockové smrště.
Nástup je podobný jako u Roll The Bones: atmosférou zdrcující titulní song uvede album plné skvělých nápadů.
Driven mne uchvátila na živáku, uchvácení zůstalo i po poslechu alba (on se vlastně poslech živého vystoupení od poslechu studiového alba příliš neliší), pekelný hard-rock vířící temné představy.
Protikladem k úvodním songům jsou další dvě odlehčené hitovky. Atmosféru znovu zahustí Time And Motion, aby nás náhle Totem opět rozskotačil.
Dog Years připraví především ústředním riffem půdu pro další tvrďárnu Virtuality, kterou s přehledem odlehčuje skočný refrén. Podobná jako Bravado je i balada Resist. Limbo mě náhle odkazuje 26 let do minulosti, kdy měl Alan psychedelickou snídani.
V závěrečném Sysifově epitafu Cave Away The Stone si RUSH charakteristicky shrnou, co vlastně na album nahráli. Strhující album, jedna z mála excelentních tvrdě rockových nahrávek starých mistrů v devadesátých letech.