Reakce na recenzi:

steve - @ 02.11.2017

Málokterý přívrženec Rush dokáže tohle album pochopit. Řeči o tom, jak jej kapela zklamala a vydala podřadnou desku se špatným zvukem jsem slyšel už hodně. Přitom se stačí poohlédnout po okolnostech, které jeho vydání v minulosti předznamenali. Neil Peart přišel v krátkém čase o své nejbližší rodinné příslušníky a po psychické rekonvalescenci se na motorce vydal na roční cestu napříč státy. Nechtěl se do kapely vracet, ale čas a jeho společníci ho nakonec přesvědčili. Cožpak by v tak těžkém okamžiku svého života mohl/mohli vydat sametově melodickou desku typu Test for Echo? Nebo melancholicky posazenou písničkovou slátaninu? Ne! Rush se sedřeli na kost! Odstranili všechen zbytečný klávesový ornament a zavzpomínali na své mládí otočením kormidla mezi svá ranná alba.

Chápu jejich vnitřní nasranost i nasr..... posluchačů poté, co jim byla předhozena tak neotesaná deska. Další chybou je její špatná dramaturgie. První věci jsou skutečně pod psa. Rozehrávají v divákovi hru nervů a testují jeho výdrž. Osobně bych je ze seznamu vyškrtl. Skočit do alba trackem číslo tři, respektive čtyři, remcalů by ubylo. Výrazná melodická nápaditost líbá Rush ve skladbách jako jsou The Star looks down, How it is(hit jako hrom), Secret touch, zvonivé Eartshine a dalších a dalších. Deska v půlce zabere a baví jako kterákoliv jiná starší kolekce. Zvukově je podobná ranným nahrávkám mejdnů a když si na její syrové spektrum zvyknete je po problému. Invenční můza Rush nikdy neopustila, jenom je líbá plechově rachotící hubou.