Reakce na recenzi:

mct - @ 07.09.2004

Hm, no jak to vyjádřit? Asi přirovnáním. Když se fanouškovi Queen milujícímu jejich Night at Opera dostalo do ruky album Works, cítil asi spíš rozpaky než radost nad novým přírůstkem... Tohle sice není tak velký úlet a Rush nás na něj albem Counterparts částečně připravili, ale přece jen...
J.Matějů se tady rozplývá, jak je skvělé, že Rush svoji hudbu zjednodušili, ale já se vždycky domnívala, že kouzlo hudby Rush spočívá v tom, že ta hudba JE komplikovaná, ač to tak na první poslech nevypadá.
A protože Rush působí dojmem, jako by to hráli levou zadní, spoustě rockerů tolik leží v žaludku, a proto ve chvíli, kdy chtějí uvést komplikovanost hudby, jmenují Rush prakticky vždy na prvním místě (a pak teprve Yes a případně další).
Nadto některé skladby je podle mě tak těžké přežvýkat i proto, že v první chvíli má člověk pocit, že si tam každý hraje, co ho napadne, a že Geddy Lee zpívá zcela mimo rytmus, zkrátka je těžké občas najít ten vnitřní řád, který tam zaručeně je. Kdybych chtěla poslouchat jednoduchou a přímočarou hudbu, tak bych zkrátka sáhla jinam...
Proč zde Rush opustili klávesy, netuším, vzhledem ke stopáži alba to ale považuji za chybu. Klávesy dokázaly jejich hudbu zpestřit, rozbily některé fádnější hudební plochy a to tady postrádám. Geddy Lee nám už dost dlouho předváděl, že zvládne basu i klávesy, proč na ně tady zanevřel... Jestli hraje Alex Lifeson na kytaru líp, to asi nejsem schopna posoudit, ale zvuk jeho kytary tady zní mnohem hůř, než kdykoliv předtím, a to schopna posoudit jsem. A ty bicí! Co s tím provedli? Kde to nahrávali? Když srovnám zvuk, jaký je na Counterparts (které moc nemusím), tak je tady podstatně horší, celé je to tak nějak zahuhlané. Nemluvě o Test for Echo - pusťte si hned tu úvodní stejnojmennou skladbu a cokoliv z Vapor Trails, to je přece propastný rozdíl!
Na první poslech to je děsná nuda, po několikátém poslechu se něco vyloupne, ale klube se to o poznání obtížněji než obvykle.
Asi nejzajímavější mi připadají Ceiling Unlimited, Ghost Rider, Vapor Trail.
How It Is, Secret Touch, One Little Victory, Nocturne jsou taky docela zajímavé, ale jako by to hrál někdo jiný. Ale budiž, je jasné, že kapela, která hraje tak dlouho, hledá nová cesty, aby tak moc nevykrádala sebe sama.
Hodnocení mi tady připadá obtížné - nemyslím si, že je to zase tak špatné, jak to na první poslech působí a jak tady zaznělo. Je tu mnoho zajímavých hudebních nápadů a postupů, takže co se hudby týče, která se mi už trochu rozležela, zasloužilo by možná i 4b., ale ten zvuk, to jim teda odpustit nemohu, to je tak na jeden bod...