kamila - @ 02.09.2017 | #

Jako nepřítelkyni silikonového období v muzice, mě stará Saga narozdíl od té po- securiťácké vůbec nic neříká. Několikrát jsem se do ní zkoušela zaposlouchat, ale vždycky to dopadlo stejně. Postupně jsem si ale udělala návyk na tuhle desku. Images at Twilight mě přijde z tohoto období, jako nejpřijatelnější a tak mám konečně aspoň jeden exemplář staré Sagy. Těch kláves je tam extrémně moc, hrají najednou i troje přes sebe, ale dá se to ustát.

Pokud bych měla desku nějak ocenit, tak rozhodně kvůli kvalitním písním(ne zvuku). Dobré jsou asi všechny, ale vyčnívá překrásná balada Images(Chapter One), ráznější Hot To Cold, kde v refrénu Michael šplhá pěkně nahoru a zní jako nějaký prorok a skutečná pecka v závěru, skladba Mouse In A Maze. Tady má Saga dokonale vyspurtovaný konec.

Jarda P @ 04.09.2017 05:56:15 | #
Ono je rozdíl, kdy se posluchač k prvním deskám Sagy dostal. Pokud v tomto století, pak se mu může zdát zvuk překlávesovaný či zastaralý. Já jsem je poprvé slyšel ve Větrníku někdy v 80. roce a ohromilo mě to. Následně jsem si donesl z burzy Silent Knight a poté první 2 desky. Tehdy byl jejich styl nový a neoposlouchaný, nikdo v té době takovou souhru kláves nepředváděl. Samozřejmě, že se později vytříbil v duchu doby, ale koncem 70. let to bylo úžasné. Proto nedám na první 4 desky dopustit.