Reakce na recenzi:

Snake - @ 29.10.2017

2CD BMG - BMGCAT2CD7 /2016/

ELP v roce 1974, to byla art rocková mašina na vrcholu sil a její koncertní show nabírala pomalu a jistě megalomanských rozměrů. Emerson se ztrácel za hradbou kláves, o Palmerovi za bicí artilérií se dvěma gongy navrch ani nemluvě a tak jediný, který měl trochu prostoru k životu byl Lake. Jeho hlavním nástrojem byla pochopitelně basa, ale v průběhu koncertu jsou slyšet i kytary. Jak elektrická (v megakompozicích Tarkus a Karn Evil 9), tak akustická v písničkách Still... You Turn Me On a Lucky Man.

Od prvních tónú je to nakládačka a jakmile to přeženu s hlasitostí dostanu strach, že mi Emerson tím svým syntezátorem vypálí díru do hlavy. Hlavně ve skladbách Toccata a v závěru jinak fantastické Tarkus. Prostřední část koncertu je zaplaťpánbu poklidnější a vyplňují ji balada Take A Pebble, plus medley složená z již výše uvedených "Still... You Turn Me On" a "Lucky Man". Je to dobrá příležitost trochu si odfrknout a baví mě i Emersonova jazzově odlehčená exhibice Piano improvisations. Následuje trocha humoru v barové směsce Jeremy Bernder / The Sheriff a po něm závěrečný mazec v podobě pětatřicet minut dlouhého inferna Karn Evil 9. S nezbytným sólem na bicí navrch.

Skladby z koncertu mám naposlouchané ze studiovek a že se kapela nedrží původních verzí kvituji s povděkem. Byli to skvělí instrumentalisté a tak mě ty jejich odbočky a alternativně upravené pasáže a sóla baví. Jediné, co mi trochu vadí je místy až ultrazvukově pronikavé hvízdání minimoogu. Ze zvuku jsem měl strach, ale je dobrý. Na nijak upravovaný záznam z roku 1974 určitě. V tišších pasážích to sice docela šumí a naopak v těch nejexponovanějších se ten zvuk malinko slije, ovšem pokud porovnám to se zhruba stejně starým "živákem" Yesssongs, tak tohle hraje líp.

Remaster z roku 2016 je v pěkném rozkládacím digipaku, ale cédéčka v něm drží, jako přibitá. Dokonce tak, že už se mi jeden plastovej střed podařilo poškodit. Informacemi nabitej a tlusťoučkej booklet obsahuje barevné fotografie a povídání od Chrise Welche.

S live alby je to kříž. Osobně je nevyhledávám, ale pár jich ve sbírce mám. A myslím, že docela zásadních. U tohoto jsem si po prvním poslechu říkal : o.kay, je to dobré, ale často se k tomu vracet asi nebudeš. Dáš tři a šlus. Jenže jak těch poslechů přibývalo, zjistil jsem, že si ten koncert začínám užívat. A v podobě DVD by to bylo teprve žůžo...