Reakce na recenzi:

kamila - @ 08.08.2016

Tak tohle je velká paráda, Saga vstupuje v roce 1995 na pole koncepční, v desetiletí, které jakékoli koncepci a vůbec progresivní, řekněme na melodie bohaté sofistikované hudbě absolutně nepřeje. Husarský kousek odvahy, píle a dokonale zvládnuté látky daného materiálu.
A jelikož tu kanadská kapela zrovna moc recenzí a naklonosti neprokazuje, tak jsem se rozhodla to napravovat. Začala jsem se jejich diskografií opět postupně proposlouchávat, stěžejní alba a klenoty sbírky mám dávno objevený a mezi jeden z nich patří i kolekce nazvaná Generation 13. Jedná se o koncepční příběh zaobírající se životními útrapami teenagera Sama.
Opovážlivý počet 18 dělených písní se doslova poslouchá jedním dechem, po romantickém úvodu, do hry vstupuje obrovská rozmnitost, symfonické ambice, zvukové koláže, dekadentní pasáže, nasamplované zvukové smyčky ve čtvrté Danger Whistle , křišťálová jízda The 13th Generation, žalm The Cross, mega technická The Learning Tree, velmi oblíbená The Cross s excelujícím vyšponovaným Sadlerem, nebo laskomina No Strings Attached s bloudícími Crichtonovskými melancholickými akordy.

Kam na albu sáhnu, všude slyším velkého ducha kapely, který tento materiál vlastně vytváří, myslím že se jedná o vůbec nejtechničtější sbírku co pánové na své pouti vytvořili, díky za hodnotnou práci.