Reakce na recenzi:

horyna - @ 30.11.2016

Poslední Bakerův album u mne stojí hned vedle eponymního debutu, určitě ho v mnoha oblastech převyšuje, přesto jeho dominantní atmosféričnosti a kouzelné epické působivosti se stěží kdy může dotknout. Náklonost debutu má u mne i stránku archaickou, přesto jasně cítím, kam až se kapele za dobu svého působení podařilo dojít a kolik sil do stěžejního, pátého alba vložila.
Imponuje mi imaginární hudební rozdělení alba na třetiny, kdy prostřední část obsahuje krátké, vesměs insrumentální čísla a obě krajní v sobě nesou tu hlavní obsahovou tíhu alba, vměstnanou do tří, respektive pěti vokálních čísel. Když jsem onehdá desku poslouchal, říkal jsem si, tohle přece nejsou skladby, to jsou doslova hymny, čas se většinou posouvá k osmi minutám, jsou plně strukturované a nádherně, opravdu skvosně aranžované, radost poslouchat. Koncept navazuje na třetí desku Tyranny a zvukově je myslím ze všech děl S. G. nejdokonalejší.

Zaujme vlastně každá prezentovaná píseň, zachytím zde proto pouze ty nejdokonalejší momenty alba: ať už je to klavírní linka a dojemný duet s božskou Laurou Jaeger v Comfort me. Má velmi oblíbená je píseň Vow- se sentimentálním zvukem akustik, obsahující znělé sbory a dojemě dokonalé kytarové sólo. Jazzové klavírní běhy v šesté insru jízdě Death of a Mother. Mezi vrcholy lze taktéž připočíst, procítěnou pomaloučkou Torn- v níž je kompoziční a hráčský talent dotáhnut k naprosté dokonalosti. Finiš desky je vlastně obdivuhodný, ať už se jedná o démonický Mikeův vokál vyvěrající skladbou The Archer of Ben Salem- kde kytaristé šlapou na 120%, instrumentální orgie v titulce Romm V, nebo uhrančivý závěr s písní Rain.

Pátým pokojen stanuli Shadow Gallery na svém hudebním vrcholu, barvitá instrumentace podepřena nepřeberným množstvím nápadů a dokonalým zpracováním nejen v oblasti vokální, žel bohu znamená konec jedné etapy této originální a oblíbené kapely.