Reakce na recenzi:

horyna - @ 02.06.2016

Páté řadové album amerických ikon progresivní hudby Spock's Beard, tvoří jeden z pilířů diskografie kapely a myšlenkově bohaté hudby vůbec. Jeho velkou náklonost jistě umocňuje fakt, že patřilo mezi první díla které jsem od spoků slyšel, už si nevybavuji přesně, ale myslím že s prvními dvěma alby, které rovněž počítám k tomu nejcennějšímu z jejjich, už více než obsáhlého katalogu, to bylo právě V. jež mne dokonale smetlo a uhranulo. Magický rok 2000 přinesl vpravdě magické album. V té době, odvážím se tvrdit, suverenní a dokonale kreativní kapela, kde každý člen byl již velkou hudební personou s množstvím nabytých zkušeností, dotáhla jak zvukovou stránku alba, zajímavý cover, i samotné písňové rozčlenění na absolutní vrchol. Onen použitý koncept, zpočívající v ohraničení alba, jednou dlouhometrážní písní v počátku a jednou mega dlouhou záležitostí v závěru, s použítím čtyř krátkých písní umýstěných v ně alba, je mi tu velmi sympatický.
Teď už tedy k obsahu této sbírky:

At The End Of The Day- tradicionalistický začátek, náležící do jižanské písničkářské větve, se za klávesové asistence přerodí do hlavního, Nealova charakteristického motivu. Okamžitě na sebe upoutá jasná basová linie, příjemně strukturovaná refrénová melodika, kterou postupně přebírá i dechová sekce se sametovým hlasem anglického rohu. Píseň prochází mnoha přerody a jedním z nich jsou i naroubované španělsko mexické motivy, kde španělky a perkuse vytvářejí neskutečný emoční vír. Postupné zapojení hammondu a plechových žesťů, mistrně dotváří tuto prokompovanou originální skladbu. Za zmínku stojí rovněž Nealův subtilní vokální výraz, v jehož průběhu asistující sbor, vhání posluchači slzy do očí. Opravdu velká dokonalost.
Revelation- doslova hltám, její silný duchovno atmosférický podtext, nepozorovaně se proplétající hammondy a vůbec celkové vyznění písně, řadím k nejobdivuhodnějším položkám spoků, silový rockový přechod do chorusů ze mne vždy doslova vyždíme zbytky emocí.
Thoughts - part 2- baladický kytarový začátek, se záhy přeleje v čistě orgastické instrumentální plochy, při jejichž poslechu jsem si najednou nebyl jist, zda se nenalézám na některém z alb něžného obra. Patřičný obdiv a dokonalý projev je zde dotažen do maxima.
All On A Sunday- příjemná prázdninová písnička s modulovanám Nealovým vokálem, solidní dynamikou a klasickými motivy, proaranžovány slušivým množstvím klávesových linek.
Goodbye To Yesterday- Morseova balada, držící si plačtivý sladkobol na krátký distanc, její hloubavě jímavá nálada, dokáže potěšit nejednoho posluchače, vyžívajícího se v oduševnělých baladických momentech.
The Great Nothing- 27 minut odstarují infernální ozvěny z hlubin zemského povrchu, okouzlující zvuk Alanovi klasické kytary už předpřipravuje náladu na obsáhlé, dokonale pojaté instrumentální hody. Kapela nápady nejen že hýří, dokáže je rovnoměrně dělit a novum kompoziční práce tu předvedené s patřičným klidem i jistotou, upoutá, lapí a nechává působit i vychutnatnávat.

Vlastně tu není zhola nic, co bych albu vytknul, takže za mne opět plný kotel.