Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 13.08.2011

Album Křídlení, které vydal Oldřich Veselý a Synkopy v r. 1983 mělo volně navazovat na předešlý velmi úspěšný projekt Sluneční hodiny. Artrockové téma podle mínění Oldřicha Veselého a Pavla Vrby dosud nebylo plně vyčerpáno a tak se dalo logicky usuzovat, že se na předešlý úspěch naváže…
Zatímco v Británii už bylo náročnému artrocku odzvoněno a v kurzu byla new wave a heavy metal, v Československu se víceméně náročnější scénický koncept artrockového derivátu bral jako podnětný umělecký tvar a i když i zde bylo cítit, že za rok za dva může být všechno jinak, prozatím zájem posluchačů a diváků trval….
Rockový básník Pavel Vrba nabídl Synkopám nové téma a poté se zrodil nový artrockový útvar s názvem Křídlení. Výtvarně zajímavý obal přitahoval pozornost a zvědavost se pochopitelně stáčela na samotnou hudbu.
Nutno podotknout (to byla specialita našeho prostředí), že Synkopy jezdily s programem Křídlení už celý rok 1982 a album samotné vychází o rok později, kdy skupina pracovala už zase na jiném tématu, takže o nějaké aktuálnosti se nedalo hovořit.
Album do značné míry handicapovala okolnost, že bylo nahráváno v Praze ve studiu Smetanova divadla. Personál sice projevil značnou vstřícnost k požadavkům a představám kapely, ale bohužel byl k dispozici pouze osmistopý magnetofon, což působilo komplikace při nahrávací procesu a tak si lze jenom postesknout, že bylo škoda, že nahrávání neprobíhalo ve slovenském Pezinku, kde bylo v té době stále technicky nejdokonalejší zařízení v republice…..
Ve skupině došlo k personální změně, kterou Synkopy velmi získaly. Na kytarový post přišel nový, velmi muzikální hráč Miloš Makovský, který byl kytarovými metodiky a hudebními kritiky označen za jeden z největších talentů osmdesátých let u nás, jehož instrumentální vybavení různými technikami hry bylo pro kapelu velkým příslibem…

KŘÍDLENÍ – PROLOG – klavírní introdukce v jemných tónových proměnách otevírá projekt v subtilních polohách a vnímáme krásný klenutý tenor Oldy Veselého, který nám jako vypravěč nabídne svěží lyrickou polohu…

KYVADLO – Rybářovy bicí nástroje se rozbíhají vpřed za doprovodu klávesových instrumentů, které dovytvářejí hlavní kostru celé skladby. Kláves je na albu opravdu hodně a jejich čitelnost se trochu ztrácí pod celkovým proaranžováním.. (Výkřik „Srdce“ je kompromisem, který vyhádal Olda Veselý s šéfredaktorem Pantonu (Brňanem) Alešem Sigmundem, které k Oldovu překvapení nepovolil výkřik „Masox“…ponechám bez komentáře).

HOMO SAPIENS – kytarové tóny pootevírají dveře k další skladbě. Její harmonická složka je pečlivě vystavěna a vrstvení jednotlivých nástrojů násobí její košatost a prostorovou rozlehlost. Lukáš vloží do tématu violoncello a perlivé klavírní tóny zurčí jako bystřina pod Oldovým vokálním projevem. Výraznější rockové téma přináší Makovského kytarové nálety a zrychlené Rybářovy breaky a bzučení synthesizerů. Mírně zde cítím vliv melodického nápadu ze skladby Jsi nádherně pravěká (ze Slunečních hodin), ale vzápětí se skladba dostává na úplně odlišnou platformu. Klávesové varhanní krátké akordický výměny přinášejí pestrost a kytarové party citlivě prokreslují harmonickou strukturu skladby, která má vzestupnou tendenci v opakujícím se schématu…..

KRŮPĚJ – vymyšlený rockový riff vnáší do skladby více rockové pregnantnosti. Klávesový bas protahuje modulovanou linku a nad ní vnímáme Makovského kytarové sólo, natočené v playbacích ve vyšších polohách. Hezká nástrojová mezihra propojuje klávesy a kytaru s backgroundovým elektronickým cloněním….

KRÁT KOLIKRÁT – klavírní akordické proměny přinášejí výrazný melodický nápad s čitelnou melodií a vedle Oldova hlasu slyším i vzrušený tenor druhého klávesového hráče Pavla Pokorného. Ve zrychlené mezihře rychlé výměny akordických spojení vsadí kytarovou mezihru svými bleskurychlými nálety Makovský (škoda, že jsou krátké a nedostávají více prostoru)

SPOR – bzučení synthesizerů a přímý rytmický tah Rybářových bicích. Zpívané téma à capella mě trochu zaráží svým pojetím, ale vzápětí je překryto klávesovými eskapádami a kytarovými ornamenty…

LEČO – instrumentální téma jakoby nás posouvalo k vážné hudbě, svým aranžmá a vážnou atmosférou, než ji stačíme vstřebat, po necelé minutě odplývá a člověk si kladu otázku nad názvem skladby jako takové (!?)

BLUES O VÝČEPU – kytarový úvod a ztěžkané hudební doprovody vlnícího se soundu synthesizerů a stupňující se harmonie. Název sice prozrazuje, že máme co do činění o blues, odpovídá tomu ale spíš Vrbův text, než hudební forma. Je to tedy hlavně o pocitech než o bluesových variacích. Makovského kytarové sólo je famózní, ale poněkud utopené a nepovysunuté kupředu

KYTAROVÉ EXTEMPORE – Miloš Makovský dostává příležitost kytarově se sebevyjádřit. Bohužel na velmi krátkém formátu. Předvede v něm ovšem vynikající ukázku svých technik, ale i práci se zvukem, který má ve finále astrální dozvuk

MODŘINNÁ SOUSTAVA – skladba volně přechází do nového tématu. Je krásně proaranžovaná. Akustická kytara, klavír, varhany, synthesizery se zde dobře doplňují melodická stavba skladba výrazně vyčnívá nad ostatní materiál a řekl bych, že lze hovořit o pilotní skladbě alba. Má v sobě majestátní prostorovost, artrockovou plošnost a snovost, která se promítá do celkového vyznění. Nástroje zde nehrají žádná komplikované témata, ale ctí hudební formu a tak si můžeme vychutnat Oldův výtečný hlasový fond, ke kterému se připojují i zpívající Pokorný a Lukáš. Přichází také prostor pro sólo Makovského. Libuje se ve vysokých polohách a skutečně mistrně vystaví kytarovou architekturu doplňovanou prokreslováním tónů akustické kytary…

SRDCE – dlouhé tóny nám nabídnou úvod další skladby. Olda zde zpívá v nezvykly střední poloze a chvíli trvá, než se přenese do své vypointované polohy v daných expresích, ale zde je opět doma. Občas se mi zdá, že do skladby vstoupí i jakési tendence dostat do tématu i prvky nové vlny. Tady jsem si toho povšiml. Rybářovy bicí nástroje jsou hodně stručné a přímočaré, není zde tendence k nějakému komplikovanějšími polyrytmizování. Možná je to dáno i tím, že zde ve větší míře absentuje skutečná baskytary. Prpojování artrocku s novou vlnou se mi jaksi znovu připomíná až do okamžiku, kdy je do tématu připojeno experimentování se synthesizerem. Vnímání zpívaného textu v rámci aranžmá skladby vyžaduje stále větší koncentrovanost na Vrbovy slovokvasy. Výtečné instrumentální uzavření tématu rychlými proměnami melodické linky!!

MASOX – varhanní úvod v pompézním slova smyslu. Do něho vstupuje bzučení synthesizerů a kytarové škrabání na přitlumené struny. Ano, tohle je klasický model československého artrocku s dlouhými nástupními tématy s předobrazem vážného pojetí. Klávesové majestátno ovládá prostor s vrčením klávesového basu a strojovým bubenickým doprovodem. Vokální linka se propojuje s instrumentální složkou a nadzvedává celý hudební útvar do vesmírné výše….


SOUZNĚNÍ – rockově vypjatější skladba v rychlejším tempu, kterou ženou Rybářovy bicí kupředu. Ano, tady se Makovský projeví vynikajícím kytarovým sólem a jeho jednotlivými detaily, které propilovává s hodinářskou přesností. Zajímavě koncipované hudební téma, kde se prolíná několik hudebních obrazů a rytmických poloh. Synkopy umějí pracovat s atmosférou a synthesizerová zvukomalba se nádherně spojuje s kytarovými party, kterou jsou vystavěny do nejmenšího detailu

KŘÍDLENÍ – EPILOG – závěrečná část volně přechází ze skladby do skladby. Artrocková popéznost získává prostor, ale stejně tak i Makovského kytarové předení. Neuvěřitelně rychlé tónový výměny, jsou ale součástí tématu a tak se jednotlivé instrumenty na sebe vrství a vytvářejí jeden celek a člověk si uvědomuje, jak v daném konceptu je velmi důležitý závěr (stejně tak jako téma). Opakované hudební motivy se nám instrumentálně bez pěveckého podílu vracejí a důrazné akcentované proměny konečně přivolají Oldův vzrušený tenor, za doprovodu Pokorného a Lukáše a my instinktivně cítíme, že náš hudební výlet bude u konce….. Kytarové tónové zurčení se synthesizerovým závěrem to potvrzuje….

Povedený artrockový opus. Myslím, že předešlé album ale překonáno nebylo. Hudební styl (jak se mi zdá) se po tomto albu vyčerpal a posluchači je jasné, že dalším albem musí dojít k zákonitým změnám, protože tematicky už by docházelo k vlastnímu vykrádání nápadů. Škoda, přeškoda, že Makovský nedostal více prostoru ke svému kytarovému prezentování a je zde součástí celku a alespoň ve dvou ve třech skladbách nedostal suverénnější prostor. Koncertně totiž jeho kytarový podíl byl výrazně vyšší, než si to posluchač stačí uvědomit zde na albu. Taky jsem trochu postrádal větší podíl akustických kytar Vratislava Lukáše a jeho violoncellových partů. Také vokálních vícehlasů ubylo, což pro Synkopy znamenalo trochu ztrátu identity, protože jejich propojování s vícehlasy mělo zůstat zachováno….
Čitelně rozeznáte rozdíly mezi brněnskými Progres 2 a Synkopami. Není to jenom soundem (a akcentem na klávesový sound u Synkop), ale i měkčím vyzněním, zatímco Progres jsou rytmicky pregnantnější a důraznější než Synkopy (vedle jiných nejmenovaných odlišností).
Musím konstatovat, že se po zvukové stránce album moc nepovedlo. Bicí nástroje jsou málo čitelné a basová linka je někdy hodně upozadněná. Zvuk alba je to co Synkopy handicapuje v očích posluchače, to ovšem není věcí hudebníků nebo aranžmá, ale producenta Mertlíka a lisovacího procesu. Panton měl prostě problémy s deskami dost často.
Umělecky je ale album zdařilým počinem, třebaže cítím vliv U.K. mírně i Genesis, ale autorský rukopis Oldovy hudby už vykrystalizoval do osobité polohy a tak album dekoruji čtyřmi hvězdičkami….
O album byl projeven zájem i v zahraničí a tak byla v r. 1986 natočena jeho vývozní verze pro ARTIU jako Flying Time. Synkopy poměrně nápadně uspěly v Japonsku!!
Za ostudnou považují okolnost, že vydavatelství Panton se nepodařilo uhlídat "pravdu" a tak se dozvídáme na bookletu alba, že skladbu Kytarové extempore napsal Miloš Morávek a ne Miloš Makovský!!
Ani nevím, jestli se Milošovi dostalo nějaké oficiálně omluvy. Spíš bych řekl, že ne.
(Miloš Morávek se stal kytaristou Synkop až v r. 1988 a v době realizace alba neměl se Synkopami nic společného)