Reakce na recenzi:

Bill Pleška - @ 29.06.2011

V jediném roce vydal Van der Graaf Generator dvě alba: mistrovské dílo "Still Life", které obsahuje teplou, příjemnou, nicméně nesmírně působivou hudbu, postavenou do kontrastu k drtivým, existenciálním textům, a po něm následoval o poznání tvrdší a chladnější "World Record".
Úvodní skladba "When She Comes" začíná slibně, nabízí chytlavý motiv a až se rozjede, trochu mi připomíná La Rossu. Rázný, celkem povedený start. Dále přichází "Place to Survive", jež sice pěkně šlape, ale jehož desetiminutová délka je bohužel naprosto neadekvátní, písnička se neustále opakuje a nudí. S chutí bych zkrátil aspoň na polovinu. Třetí "Masks" na sebe upozorní především tím, že nastavené rychlé tempo poněkud zvolní a že začíná hezkým saxofonovým sólem, nicméně jinak po hudební stránce nic moc invenčního a progresivního nenabízí. A následuje "Meurglys III", jehož zásadním neduhem je prostě to, že je k uzoufání dlouhý. Záhy mu dochází dech a končí jakýmsi podivným reggae(???), které působí v muzice VdGG asi jako zbloudilý tučňák v rovníkové Africe. Ještě tu máme "Wondering", což je hezká, jemná písnička, ideální na závěr, bohužel se ani jí nevyhnul kolovrátkový efekt. Člověk už nějakou tu minutu očekává fade out a ono pořád nic a nic.
Můj výsledný dojem z alba tedy byla mírná nuda. Téměř všechny písně jsou zbytečně natahované, Hammillův zpěv příliš řvavý a monotónní, hluboko pod obrovskými možnostmi tohoto skvělého zpěváka. Ve srovnání s předchozí tvorbou VdGG na albu obecně chyběl dostatečný kontrast, nejen v rámci jednotlivých skladeb, ale i mezi nimi navzájem. Možná by to chtělo s vydáním chvíli počkat, materiál ještě profiltrovat a proškrtat a časem ho doplnit o další nápady. Stále ještě to je vysoce kvalitní muzika, ale úrovně nejlepších alb této skupiny ani zdaleka nedosahuje.