legolas - @ 15.04.2020 | #

Nevěřte nikomu, kdo vám bude o tomto albu tvrdit, že je nezáživné a uměle natahované. VDGG mají v obou úvodních periodách - v první i v druhé - trojici vrcholných útvarů. Kdo zná jejich tvorbu, dokáže si tato jména doplnit bez mojí asistence. Chybí mezi nimi nepovedený debut (v první dvouletce) a dosti experimentální plácnutí mimo s Quiet Zone na konci druhé.

World Record nese všechny charakteristické črty jejich tvorby, zejména pak sporně zaměřeného údobí číslo dva. V původní sestavě byl tento koncept dotažený, kam jen nejdál to šlo. Energie, drama a zvukové dobrodružství proložené neustálými jazzovými sekvencemi jsou slyšet v průběhu When She Comes. Nervičky drásá expresivní A Place to Survive. Abychom si taky trochu odpočinuli, vyvstane před námi překrásná píseň Masks. To (skoro) nejlepší z celých VDGG přijde s dvacetiminutovou, místy improvizační Meurglys III, The Songwriter's Guild. Tam se narvalo prostě všechno a svým obsahem se blíží skvostu A Plague of Lighthouse Keepers. Hudebně je jinde, stejně jako celá druhá periody Graafů, ale její originalita je stejně výrazná. Nakonec ještě pohlazení v podobě Wondering a je vymalováno.

Obsahově a výrazově je World Record jen o stupínek pod Godbluff a Still Life. Takže za čtyři.

majamazzi @ 24.03.2021 02:26:58 | #
Tak tady to "pohlazení" jménem Wondering...
Rád bych citoval Gsttolina z jiného místa fóra, protože líp to podle mě nejde napsat:
"Jedna z úžasných věcí, v jejímž textu cítím fascinující poselství je Wondering (I will return:
As I live, as I breathe, as I burn
I swear I will come through
With my hands stretching out in the dark
With my eye pressed up tight to the glass
Wondering if it's all been true) - myslím, že to je o osvícení a překonání pout dočasného bytí k věčnosti."

Tak pro Tebe, Gattolino.
Přišel jsem po boji na to, že patrně neexistuje adekvátní český jednoslovný ekvivalent k wondering, zvlášť v tom kontextu této básně...proto jsem s tím naložil takto. Věřím, že pochopíš, Gattolino;-)


Wondering/ Hádám

Vyvstanu:
V hlubinách otevřu oči;
ač dech mě téměř zrazuje, přežívám.
Počkat - něco nejasného kolem
a já se naráz bojím, blíží se to.
Můžeš to být ty? Čí je to hlas?
Nastává čas volby? Ach - ta iracionální bolest!
Ten pitomý mozek v explozích radosti…
Mohl bych to být já? Nebo mohlo by to být teď?
Měl bych začít vázat přísahy a sliby?

Vrátím se:
Jak tak žiju, jak tak dýchám, jak tak hořím,
přísahám, že projdu.
S rukama nataženýma v temnotě,
s okem přilepeným ke sklu
přemýšlím, zda to všechno byla pravda.
S údivem, s úžasem, s otázkou…
Hádám, zda to všechno ... hádám, zda to všechno byla pravda…


Dodávám, že poslední tři verše téhle neuvěřitelné záležitosti jsou provázeny něčím, co lze podle mě popsat jako nádhernou doslova barokní hudbu se vším všudy. Docela povedená volba k podkresu tohohle tématu...?!!