legolas - @ 15.04.2020 | #

Nevěřte nikomu, kdo vám bude o tomto albu tvrdit, že je nezáživné a uměle natahované. VDGG mají v obou úvodních periodách - v první i v druhé - trojici vrcholných útvarů. Kdo zná jejich tvorbu, dokáže si tato jména doplnit bez mojí asistence. Chybí mezi nimi nepovedený debut (v první dvouletce) a dosti experimentální plácnutí mimo s Quiet Zone na konci druhé.

World Record nese všechny charakteristické črty jejich tvorby, zejména pak sporně zaměřeného údobí číslo dva. V původní sestavě byl tento koncept dotažený, kam jen nejdál to šlo. Energie, drama a zvukové dobrodružství proložené neustálými jazzovými sekvencemi jsou slyšet v průběhu When She Comes. Nervičky drásá expresivní A Place to Survive. Abychom si taky trochu odpočinuli, vyvstane před námi překrásná píseň Masks. To (skoro) nejlepší z celých VDGG přijde s dvacetiminutovou, místy improvizační Meurglys III, The Songwriter's Guild. Tam se narvalo prostě všechno a svým obsahem se blíží skvostu A Plague of Lighthouse Keepers. Hudebně je jinde, stejně jako celá druhá periody Graafů, ale její originalita je stejně výrazná. Nakonec ještě pohlazení v podobě Wondering a je vymalováno.

Obsahově a výrazově je World Record jen o stupínek pod Godbluff a Still Life. Takže za čtyři.

majamazzi @ 26.03.2021 16:39:08 | #
anebo tak?:-))

Wondering/ Hádám

Vyvstanu:
Prozřel jsem rázem skrz temnotu čirou;
ač dech téměř zradil, žiju dál.
Počkat - tón neklidný s nejasnou silou
jak v strach by mě zvukem svým nabádal.
Snad ty jsi to? Čí zní to hlas?
Je volby čas?
Ach - v bolest zlou bez pochopení
se v směšném mozku radost mění…
Tak, že by já? A snad, že teď?
Tok slibů, přísah, pak jen zeď?

Vrátím se:
Jak žiju, jak dýchám, jak celý hořím,
přísahám na smrt, projdu vstříc!
Pak rukama napřed se v temnotu nořím
a ke sklu se lepí oko, líc.
S údivem…zda to pravda je...
V úžasu, jestli všechno bylo?
Hádám, zda všechno pravda je…hádám… a k tomu šalmaje…