Josephek - @ 09.10.2007 | #

To je od VDGG jedna z mých nej nej nej ....


A Place to Survive
Místo k přežití

Je snadné říct, když jsi na dně,
že všechno je na nic;
tvoje oči hoří, tvoje uši skučí,
tvoje končetiny jsou vytrženy z kloubů.
Neúrodná pole, neúrodná země,
už nikdy nebude květin -
očisti svou tvář a ruce od bláta:
teď je ta hodina!
Stůj vzpřímeně, dívajíc se skrz své rameno,
kráčej dál, ač se bojíš toho, co přijde;
nečekej, až přijde konec.
Buď silný - to je tvé místo k přežití.

Zatím co kolem tebe zuří holokaust,
buď okem v bouři;
i když tě ta velká pohroma může smést.
Štěstí přeje připraveným.
Můžeš zažít štěstí na svých cestách,
ale i tam jsou další hory k zdolání.
Ještě nikdy jsi nežil tak, jak žiješ dnes -
teď je ten čas !
Stůj vzpřímený, i když se lámeš pod náporem zkoušek,
kráčej dál - neustále musíš zápasit.
Nečekej, budeš-li čekat, zemřeš!
Buď silný - to je tvé místo k přežití.

Vesmír se nepochybně rozpadá
a to přesně tak, jak má
a tyto znamení nebo sny o soucitu
nevěstí nic dobrého.
Radost, hněv a bohatství, které máš,
hořkost a bolest
nebo konec všeho, co jsi kdy poznal:
Všechno toto je pevně dáno.

Stůj vzpřímený, dívajíc se do budoucnosti,
Kráčej dál - každý z nás obdržel vlastní život.
Nečekej na žádného gurua nebo tutora.
Buď silný - to je tvé místo k přežití.
Stůj vzpřímený, dívajíc se skrz své rameno,
Kráčej dál: i když to bolí, jsi stále živ.
Nečekej - pokud budeš čekat, všechno skončí.
Buď silný - to je tvé právo k přežití.

Ryback @ 19.12.2007 09:47:22 | #
Zdravím Ondru!
Máš recht - překládat Van der Graafy je přímo dobrodružství… Dodneška si pamatuju, jak jsem před asi 15-ti lety s jedním známým dopřekládal s vyvalenými bulvami „Vodík v Héliu“- kde člověk narazí na takové perly, jako „ale oheň proklouzne, exponujíc (= strhávajíc s sebou) bělobu prstenního kloubu“… Nebo ty surrealistický šílenosti v „The Emperor in his War-Room“… Hammill je fakt kromě hudebníka taky takovej prokletej básník a sartrovsky existenciální filozof… K hodně věcem, ať už z hudby nebo z literatury, se dneska už nevracím, protože třeba u hudby mám ty věci příliš oposlouchaný… V posledních letech už např. nemůžu vůbec poslouchat Dark Side of the Moon (mnohem radši poslouchám od Pink Floyd těžce psychedelický živáky z let 69-71, kdy podzemní Floydi uměli improvizovat, předváděli vskutku vzrušující hudbu a nezněli - jako o pár let později - stejně jako na řadovkách…), Lizard a jiný věci; ale u Hammilla/VdGG tenhle problém až na výjimky nemám… Třeba romanticky smutnej text (slovo text je v případě Hammilla skoro urážka, mnohem přesněji sedí slovo báseň) o samotě v House with no Door ani nemůže zevšednět, a když se k tomu přidá ta hudba…
Ještě bych se vrátil k tomu překladu „Pawn Hearts“. Taková spíš perlička : Slovo srdce se dá brát v jednotném i množném čísle - to srdce, ta srdce; takže jsem žil v domnění (jeden známej to tak přeložil a já si slovo zástava vyložil jinak), že Pawn Hearts znamená Srdce (samozřejmě ta srdce) v zástavě, ale ne ve smyslu zastavárny / že je to zadaný, ale ve smyslu zastavení se - že přestane tlouct - a nikdy mě prostě nenapadlo nad tím uvažovat jinak (taky nejsem na angličtinu nějakej profík); až díky tobě mě došlo, že ta zástava bude ve smyslu zastavení jako dát něco do zástavy; takže dík za rozšíření obzorů ;-)
Měj se a snad můj komentář není moc zmatenej (na to je expert Peter ;-)… who am the only one ;-)
P.S. Nevíš, co je s novým newsletterem?
P.S.II. Když už jsme / jsem u těch zajímavostí / podivností… Víš o tom, že Peter Hammill kdysi napsal povídku o mouchách, který souložej na sporáku a už nevím, jestli jedna z nich, nebo obě, uhořej? ;-)))