Ondra - @ 25.08.2005 | #

No, ehm, Rybackovi připadá kytarové sólo na Meurglys III jako mdle-neinvenční kytarově sólová část, mě je ho upřímně líto, protože je to naopak část jiskřivě-invenční, mimochodem se skvělým broukáním varhan a pedálů na pozadí. Mám to sólo nejradši a vždy se na něj moc těším, úplně si ho vychutnám.
Navíc, když se Hammmilla po oněch 20 letech ptali, zdali Meurglys III nebyla poněkud rozvleklá, Peter odpověděl se svým suchým humorem pouze toto: "It was a bit long".
Proto se nedejte zmást a jděte do týhle, protože je to skvělej nářez, obzvláště "A Place to Survice" je výtečně vydařená.
Skladba Wondering některým posluchačům, kteří byli odkázáni na 45 minutové kazety, kam se tedy vzhledem ke stopáži alba 53min již nevešla, zůstala poměrně dlouho utajena a o to větší byla potom jejich euforie nad tím, že existuje:-)).
Škoda, že to byla de facto hymna na rozloučenou s Hughem Bantonem, který nesmyslně opouštěl takovouhle skvělou kapelu, aby mohl konečně smolit ty svoje kostelní varhany, uffff, hergot, to snad ani není možný...jako důvod?
Tím započala hudební degrese kapely v jejím nejzásadnějším období, bohužel, Hammill musel logicky počítat s jinými, méně razantními kompozicemi a proto bylo další album tolik odlišné, a ne proto, jak tu někdo uvádí, že měl za sebou již 5 sólových projektů, to bezpochyby měl už prakticky v době World Record. Hammill totiž s VdGG vždy zpíval a komponoval zcela odlišně, než u svých sólových alb. Kompozice byly složitější a tvrdší a zpěv agresivnější. Stačí porovnat napůl kompilační a napůl nové "Nadir's Big Chance" z roku 1975 - kde byly nové skladby jako "Been alone so Long" a "Institute of Mental Health, Burning", které znějí opravdu výrazně odlišně od skladeb na albu VdGG GOD BLUFF, které vzniklo ve stejném roce.
Je to podobné jako když Bob Fripp v roce 1974 rozpustil King Crimson po dokončení jejich nejlepšího alba RED, protože údajně cítil, že skupinám jako KC již odzvonilo a jejich existence v té době byla zbytečná?!?
No, nějak mi to ale pořád neštymuje:-))

Ryback @ 10.08.2007 12:25:21 | #
zdravím Ondru! ten Hammillův newsletter mě taky dost překvapil. vždycky jsem Hammilla obdivoval jako umělce-intelektuála, kterej si dělá věci po svém, kašle na komerční přístup, módnost a tak, prostě jsem na něm nenacházel moc negativních věcí... je fakt, že po přečtení tvých postřehů jsem se nad Peterem zamyslel a bohužel se obávám, že ve spoustě věcí ti musím dát za pravdu- hlavně mě pobavilo Hammillovo: „byl to spíš reunion než reformace“... ; když si uvědomím, kolik lidí snilo o comebacku VdGG v legendární sestavě... a: Hammill to uskuteční, koncertuje (i já se začínal chvět, že by třeba VdGG zavítali k nám, a určitě nejen já), a co následuje: Hammill celý comeback ukončí a jako vždycky to nikdo nechápe a obávám se, že ani on sám... jedno je jistý, takhle si zahrávat s nervovou soustavou fanoušků (nechce se mi napsat, takhle sr.. na fanoušky)..., to se jen tak nevidí, to není hrdinný individualismus z jeho strany, ale prostě magoření... copak si neuvědomuje, kolik lidí tím naštve a zarmoutí??? jak já se těšil na nová alba VdGG!!! to druhé improvizační CD z Present nemá chybu! ale co, hlavně že vychází nové Hammillovo CD Veracious (živák se Stuartem Gordonem)-no, tomu já říkám náplast ;-(
ach jo, nezbývá než se vracet k VdGG klasikám, k „chameleónům a tichým rohům“...
chápu, že to je jeho věc a chce se mi věřit, že se rozhodl/rozhodli tak, jak se rozhodnout chtěli- že to cítili ve stylu: na chvíli se sejdeme, něco vykutíme a pak si klidně, když se nám bude chtít, uděláme přátelské pá pá; ale to asi těžko zabrání nejen mému rozčarování.. a je možná škoda, že jakmile se někdo z VdGG vyjadřuje k tématu: proč VdGG museli skončit, je to vždycky jen Hammill... (přitom mě by třeba zajímalo, jak všechny věci okolo VdGG vidí třeba Hugh Banton; věřím, že ten by se třeba dokázal věcně a konkrétně vyjádřit...místo (při vší úctě) zmateného blábolení víš koho ;-)