Reakce na recenzi:

Ryback - @ 29.07.2019

Nemívám ve zvyku psát recenzi na album, které jsem již jednou recenzoval. Na druhou stranu má původní recenze zde, z roku 2004, se snad ani recenzí nazvat nedá.

V roce 1988 vyšlo album trojice David Jackson, Hugn Banton a Guy Evans s názvem Gentelman prefer blues, obsahující materiál, nahraný víceméně mezi lety 1984 až 1985.
V roce 1981 vyšlo kompilační album Van der Graaf Generator Time vaults, obsahující věci, které nahráli jako krátkodobě neexistující skupina v letech 1972-1975. Výborné album, obsahující např. ranou, ještě VdGG verzi kompozice (In the) Black room, která se objevila v roce 1973 na Hammillově sólo albu Chameleon in the shadow of the night.

Je tak trochu záhadou, proč vůbec tato kompilace, Now and then, vyšla… Peter Hammill z toho nadšený nebyl…
Obsahuje totiž šest skladeb z alba Gentelman prefer blues a dvě skladby z alba Time vaults. Melodickou, neponurou, jedinou zpívanou skladbou na albu (zpívanou Peterem Hammillem) je píseň The Liquidator z roku 1973 a z podobné doby je také bláznivě veselá, také ne vandergraafovsky znějící, téměř funky (!) skladba Tarzan.
Zbytek tvoří instrumentálky ze zmíněných osmdesátých let, povětšinou jazzově laděné (úvodní otvírák Saigon Roulette dokonce obsahuje i jakousi hudební etno-pasáž), jedna je experimentální, jedna je jazzovo/bluesová, občas se k jazzu přidruží i reggae a závěrečná skladba… Ta je snad nejlepší. Jmenuje se The Epilogue a složil ji Hugh Banton v roce 1977. Opravdu krásná, instrumentální, melodická kompozice. Znějící tak trochu jako hudba k filmu, založená samozřejmě chvílemi až na téměř orchestrálně znějících klávesách. Citlivě doplněná saxofonem a flétnou Davida Jacksona, kytarou hostujícího Iana Gomma a bicími Erika Cairnse. Guy Evans v této skladbě také hraje na bicí a kromě toho také na nějaký typ xylofonu a dokonce na trumpetu!

Pro toho, kdo zná jen řadová alba Van der Graaf Generator, tak musí být tohle kuriózní album solidní šok :-) .

Něco málo přes půl hodiny trvající CD tak obsahuje věci, které jsou k dispozici na jiných kompilacích… Když ale budu hodnotit hudbu samotnou, je to za tři a půl hvězdičky. Časová délka CD pro mě byla trochu zklamáním – když jsem ho v první půli devadesátých letech kupoval v Praze v Jungmannově ulici v tehdejší prodejně CD, stálo mě (pokud mě paměť neklame) necelých 500 Kč.