Judith - @ 02.08.2008 | #

Čtvrt století po původní Journey... se Wakemanovi zachtělo návratu do středu země, a paralel mezi oběma počiny je vskutku hodně - od podobné dějové linie přes shodné obsazení sboru, zpěváků a vypravěče po strukturu nahrávky (velkolepé orchestrální intro, sólové kousky proložené průvodním slovem, velké finále), jen nás tentokrát netísní rozměr vinylu, ale sedmasedmdesát minut cédéčka. Bohužel je tato deska dokladem rčení, že méně je někdy více.

Nejen hvězdné pěvecké obsazení nahrává tomu, aby se šestice nejvýraznějších songů dala vnímat jednotlivě, písně mají až hitové ambice, druhou stranou této mince je ovšem fakt, že z celku alba, na kterém je až příliš mnoho not, vlastně vyčnívají.

Je hlavně otázkou kondice vašeho zažívání, zda si tyto obžerné orgie vychutnáte, nebo vám bude spíš šoufl.

Martin Souček @ 06.10.2008 02:34:54 | #
Tak, tohle je síla. Judith, jsi ženská nebo chlap. Ne, to není podstatné, ale zajímalo by mě to.
PaloM řáká : „Pekně si to napísala.“ Považuje tě tady za ženskou.
Přidala jsi sem zatím dvě minirecenze z jednoho soudku nejen interpretačního, ale i tématického. Nenapsal bych to lépe, to ani náhodou. Tady není žádné slovo navíc. S metály souhlasím.
Sakra, moc dobrý.
Díky Judith.