oř - @ 30.03.2018 | #

Společně s deskou Argus je právě album Theres the Rub nepochybně nejdokonalejším wishbouňáckým výkvětem. Proto pokud pátráme, kam sáhnout s touto kapelou při prvním oťukávání, nelze doporučit lepší variantu.

Už při prvním kontaktu se Silver Shoes vás obalí sugestivní chuť typická právě pro způsob hry a pojetí Wishbone Ash. Don't Come Back je ráznější rockovka, plná krátkých a pestrých sólíček. Na vrcholku se po právu leskne skvostná Persephone, jejíž ozdobou jsou detailně promakané akustiky a dráždivá sóla elektrických kytar. Pokračuje standardně skvělá Hometown, na kterou naváže něžná pecka Lady Jay a jediná, přehnaně dlouhá instrumentálka F*U*B*B*. Ta mě až tolik nebere, ale renomé jedné z nejlepších desek této kapely rozhodně nezkazí.

steve @ 30.03.2018 14:17:35 | #
Wishbone Ash jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel kterou málokdo z vrstevníků dokázal objevit. Kazety s jejich nahrávkami jsme si přehazovali jako horké brambory. Tehdy se to nikomu moc nelíbilo. Nebyl to ani pořádnej hard-rock, ani nic sofistikovaného. Takovej dřevák bez kláves, zkrátka bigbít. Pilgrimage si nepustím ani dnes.