oř - @ 30.03.2018 | #

Společně s deskou Argus je právě album Theres the Rub nepochybně nejdokonalejším wishbouňáckým výkvětem. Proto pokud pátráme, kam sáhnout s touto kapelou při prvním oťukávání, nelze doporučit lepší variantu.

Už při prvním kontaktu se Silver Shoes vás obalí sugestivní chuť typická právě pro způsob hry a pojetí Wishbone Ash. Don't Come Back je ráznější rockovka, plná krátkých a pestrých sólíček. Na vrcholku se po právu leskne skvostná Persephone, jejíž ozdobou jsou detailně promakané akustiky a dráždivá sóla elektrických kytar. Pokračuje standardně skvělá Hometown, na kterou naváže něžná pecka Lady Jay a jediná, přehnaně dlouhá instrumentálka F*U*B*B*. Ta mě až tolik nebere, ale renomé jedné z nejlepších desek této kapely rozhodně nezkazí.

northman @ 31.03.2018 04:44:00 | #
Od Wishbone Ash znám a poslouchám první čtyři desky, které se mi více méně líbí. Tohle album jsem vlastně nikdy neslyšel, v době vydání o něm zasvěcení říkali, že je dobré, ale než jsem se k němu dostal, tak jsem poslouchal úplně jinou hudbu a Wishbone Ash šli stranou. Nejradši mám první dvě desky, zprofanovaný Argus mě moc nebere. Určitě se pokusím sehnat si k poslechu tohle albu, díky za upozornění.