Reakce na recenzi:

steve - @ 06.04.2017

Po dostačujícím napapání a vstřebání alba Argus, které se v mezičase vyšplhalo mezi mé nejdravější plnokrevníky a nejlepší zástupce sedmdesátých let, bylo na čase se pomalu poohlížet po dalších perlorodkách do sbírky z tvorby mistrů akustických nálad Wishbone Ash.

Ještě slovo o Argus: to se z prvního šedavého průměru proměnilo v opravdový zlatý poklad. Asi ho zná většina rockových fanoušků, jelikož je vskutku nejkvalitnější a provařené, díky válečnické tématice odlišné a dokáže dokonale vystihnout náladu starých rytířských dobyvačných bojů a výpadů. Předpokládám, že jestli má někdo doma alespoň jedny Wishbone Ash, jsou to právě tyhle.

Dlouho jsem přemýšlel, testoval a na internetu prověřoval, na které místo z jejich diskografie ukáže má šrajtofle úsměv podruhé. První dvě desky mě vůbec nezaujaly, další alba až po Front Page News, možná i včetně No Smoke Without Fire zní velice dobře a vyrovnaně, s jen občasným mírným zakolísáním, a tak se stalo dílem náhody, že druhou pozici obsadila právě čtvrtá deska Ash-áků.

Nemůžu si stěžovat, krom bojeschopné atmosféry Argus (tu jsem ale už u žádné další W. A. kolekce nenašel) se pohybujeme na stejném kolbišti. Opět se tedy střídají rytmické pevnější rockové kusy (So Many Things To Say, střet jazz a blues v No Easy Road nebo výborná Rock'n'Roll Widow) se vznešeným, baladicko-akustickým přednesem, plným subtilní esence a něhy, na kterou tato kapela snad vlastní patent. Ballad of the Beacons, Everybody Needs a Friend, Sorrel či Sing Out The Song - ve všech případech jde o to samé: utkat pavučinku pružnou a křehkou, kterou dokáže jen trochu výraznější vánek potrhat a zničit.