Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 11.01.2020

Jazzrock je fenomén, do kterého jsem teprve nedávno konečně ponořil svá zvědavá zvuková čidla. Dnes už mám ve sbírce tak 30 titulů, před rokem to byly pouhé dvě nebo tři. A zájem a chuť stále roste. Mezi úplně prvými byla právě prvá studiová dvojka slovenské Fermáty.

Bleskurychlý úder Enescovy Rumunské rapsódie: hned na první dobrou bezchybní ´bratia´. Zázrak, že jsme ve Federaci měli cosi tak světově znějící! Unisono nápor celé čtyřky kontra melodičtější Griglákovy malby. Vrchol pro natěšené masy? Jeho nekončící duel s Berkovými keyboardy. A znovu perlící klapky a živelné basové a perkusní hřmění Antona Jara ovládají Perpetuum II.
Griglákova desetiminutovka má volnější tempo i lehčí stavbu, kytarista přece jen magnetizuje zdrcujícím sólem. Postavím si vodu na čaj jsou skvostné čtyři minuty pokory a jazzové kontemplace. Strunná overtura otevírá show, hlavně profesora Petera Szapu. Valčík pre krstnú mamu je ukrutně rozparáděným jazzrockem. Bleskové zrychlení a mahavišnovský energetický nápor, puls akceleruje do nelidských dimenzí. Griglák s Berkou si dopřáli suverénní konfrontaci, dokonale ve prospěch celku. Perpetuum III je nejdelší a také tečkou za 40 minutami. Slováci se tedy žánrových klasiků King Crimson, Mahavishnu Orchestra, Santany, Colosseum a dalších nelekají a z jejich řádění jde místy hlava kolem.

Když kytarový hrdina Fero Griglák opustil Vargovo Collegium, zrodila se nová, stylově odlišná jednotka. Mezi čs. jazzrockem a slůvkem Fermáta klidně lze připsat rovnítko. I další počiny (v čele s Huascaranem) se zaryly do našich hudebních análů. Pochválit třeba i remastery, s popisky jazzového kritika Igora Wasserbergera. 4/5