EasyRocker - @ 11.01.2020 | #

Jazzrock je fenomén, do kterého jsem teprve nedávno konečně ponořil svá zvědavá zvuková čidla. Dnes už mám ve sbírce tak 30 titulů, před rokem to byly pouhé dvě nebo tři. A zájem a chuť stále roste. Mezi úplně prvými byla právě prvá studiová dvojka slovenské Fermáty.

Bleskurychlý úder Enescovy Rumunské rapsódie: hned na první dobrou bezchybní ´bratia´. Zázrak, že jsme ve Federaci měli cosi tak světově znějící! Unisono nápor celé čtyřky kontra melodičtější Griglákovy malby. Vrchol pro natěšené masy? Jeho nekončící duel s Berkovými keyboardy. A znovu perlící klapky a živelné basové a perkusní hřmění Antona Jara ovládají Perpetuum II.
Griglákova desetiminutovka má volnější tempo i lehčí stavbu, kytarista přece jen magnetizuje zdrcujícím sólem. Postavím si vodu na čaj jsou skvostné čtyři minuty pokory a jazzové kontemplace. Strunná overtura otevírá show, hlavně profesora Petera Szapu. Valčík pre krstnú mamu je ukrutně rozparáděným jazzrockem. Bleskové zrychlení a mahavišnovský energetický nápor, puls akceleruje do nelidských dimenzí. Griglák s Berkou si dopřáli suverénní konfrontaci, dokonale ve prospěch celku. Perpetuum III je nejdelší a také tečkou za 40 minutami. Slováci se tedy žánrových klasiků King Crimson, Mahavishnu Orchestra, Santany, Colosseum a dalších nelekají a z jejich řádění jde místy hlava kolem.

Když kytarový hrdina Fero Griglák opustil Vargovo Collegium, zrodila se nová, stylově odlišná jednotka. Mezi čs. jazzrockem a slůvkem Fermáta klidně lze připsat rovnítko. I další počiny (v čele s Huascaranem) se zaryly do našich hudebních análů. Pochválit třeba i remastery, s popisky jazzového kritika Igora Wasserbergera. 4/5

EasyRocker @ 13.01.2020 06:28:01 | #
Tak vida - dva velké koníčky - hudba s historií se spojily. Krása, a díky za to!