Reakce na recenzi:

horyna - @ 04.05.2016

Výborně, výborně, říkám si po poslechu alba Retropolis, deska zrovna dohrála a srdcem se rozlil pocit maximální spokojenosti a štěstí (vždyť tak to má přeci být), ovšem po prvních několika minutách to má tato "květinová" věcička (snad pokaždé) jaksi složitější. I dnes jsem si v nějaké 10-15 minutě říkal, není to moc slavné, určitě ten pocit znáte, ale pokaždé se to průběžně zlepší a nakonec z toho komplikovaného retra vyleze vkusně reprezentativní deska.
Historii F. K. dělím (spíše pro svoje účely a přehlednost) do několika podružných etap. První dvě alba logicky spadají do té prvotní a jelikož mám za to, že ta skutečně progresivní vychřice přišla až od desky třetí, zmíněná Retropilis pro mne představuje spíše klidnější a mírnější, obsahově střídmější, přesto už plně vyzrálou uměleckou tvář souboru.

Valná většina alb těchto švédů, představuje a prezentuje své umělecké záměry také na poli instrumentálním a nejinak je to i na zmiňované desce. Z tohoto spekta je nutno zmínit především suverenní jedenácti minutovou titulovku kde se to změnami a obraty temp, nálad a děje jen hemží, Bodinův oduševnělý klavírní kousek Romancing The City, hned navazující šestou, saxofonově rafinovanou The Melting Pot a třeba skladbu Flora Majora- v níž se nejen bicí a perkuse vyřádí nad rámec svých možností.

Z vokálních čísel upoutá prchavá nálada Rhythm of the Sea, až vlídný Fröbergův vokál v There Is More To This World- jinak členité porci artového skupenství mnoha změn a jímavých okamžiků. Tajemnými nuancemi opředena a Stoltem vokálně mistrně vyvedena, rytmicky svěží, do fantastické tempové bouře odpichnuta Silent Sorrow. V obřadním duchu výpravná a patřičným patetickým odérem načichlá The Judas Kiss a zcela po právu také poslední The Road Back Home- plující na prchavém oparu snění klasických kytar, jedinečné vokální složky, saxového sóla a křehkého klávesového přediva. S přibývajícími minutami píseň sílí, dostavuje se pocit určitého dramatična, ovšem loučení je opět daleko niternější a pomalu mizí do ztracena.

Děláte mi radost pánové, už hezkých pár let.