Reakce na recenzi:

horyna - @ 29.04.2016

Žádná recenze!!! Cože?? Na takovýto skost, jak je tohle možné :-)??
Květinový králové, že by nebyli v těchto končinách až tak v kurzu, po tolika létech na scéně, nevěřím, takto slovutná a svérázná parta obdivuhodně nadaných muzikantů. Pravda, ono lp není zrovna lehce přístupný kousek, ovšem o nějakém bloku z progresivní větve posluchačské obce snad nemůže být ani řeč.
Při pohledu na zadní stranu desky je zcela zřejmé že tady půjde (opět) o velké věci, rozprostřeno na dvou cd, obrovské kvantum muziky, na takto dlouhých a velkolepě vystavěných blocích to musí u těchto hudebníků nápady jen hýřit. A také že ano.

Startovní The Truth Will Set You Free- skládající se z pěti částí, oplývá neskutečným kompozičním mistrovstvím Roine Stolta, jsou zde jeho, troufnu si říci už památné melodické linky, rytmické gejzíry, laskavý Fröbergův hlas, Jonas Reingold se se svou baskytarou křehce mazlí, vše postupně plyne, spíše v poklidu a střídmě, garance jež nám kapela dává během oněch 30- minut nepřipustí aby se snad konzument začal nudit, alespoň mě se to nestalo a že stopáž je vskutku pekelná. Hravě se tvářící Monkey Busines- skutečně baví, její free nálada a neotřelé nápady najednou staví desku do více přístupnějšího směru než úvodní složitá strukturovaná skladba. Intimní začátek Black And White- Roine ve společnosti klavíru, že jim to ale sluší, otěže přebírá Hasse a skladba nabere rytmický kolotoč změn, basa si spokojeně pobrukuje a Bodinovi rejstříky tu doslova srší bryskní nápaditostí. První instrumentální položka nase název Christianopel- a je to totální jazzová minimalistická záležitost, z počátku je její atmosféra budovaná za pomocí spíše pohybů zvuků(cítím v tom King C.), než nějakých smyslu dávajících tónů, postupně se však "improvizuje" královsky. Skok do "tichého pekla"- řídí přesně mířenými údery Zoltan Csörsz a svým specifickým stylem nás strháva na svou stranu, píseň přejde přes bezbřehé basové běhy ukryté pod melancholickou slupkou do těch pravých F. K. instrumentálních orgií. Kolem 10 min 30 sek přichází ten pravý balzám na duši, subtilní free jazzová pasáž nemající obdoby, do závěru se opět roztáčí soukolí počátečních pekelných rytmů. Bodinův vklad do The Navigator- je zřejmý, jedná se o něžný Stoltův (vokální) střípek do celkové mozaiky alba. Poslední věc první desky Vox Humana- opět dá za pravdu mému tvrzení o důležitosti Thomasovy hry, jeho nápady a celkové nazvučení klávesové soupravy vnášejí důležitý aspekt do tvorby a celkového soundu této kapely, Hasseho hlas září a rozprostírá se do všech světových stran, uvolněnost a svoboda, toť atributy tohoto jímavého kusu.

Genie In A Bottle- zahajuje druhé hudební hody, drsně a rázně pojatý otevírák plný parádních melodií, famózních vokálních poloh a pulzující dynamiky postupně přejde v malebně romantickou polohu, ovšem nástrojové uchopení si opět najde cestu ven. Daniel Gildenlöw se přiřítí v svém monopostu prostřednictvím Fast Lane- že jde o laskominu první třídy, tuší posluchač od prvních tónu (a senzibilního Danielova hlasu) této živočišné a směle dravé písně, v níž Stolt i Bodin profesorsky čarují. Volume míří nahoru, jinak to prostě nejde. Zvuky perkusí a saxofonu spolu asistují v třetí, krásnem nabité Grand Old World, po níž následuje druhá instrumentální paráda Soul Vortex- tady prvky fusion útočí od samého počátku, Hasse Bruniusson spolu se Csörszem a Reigoldovou basou řádí naplno. Další Danyho předváděčka v Rollin The Dice- osvěžující skladba s tahem na bránu a okamžitým účinkem na posluchačovu smyslnou soustavu. Hororovo tajemný klavírní přerod do třetího instrumentálního kusu The Devils Danceschool- nezapře velkou dávku osobitosti, ovšem jazzový masakr který právě odstartovala trumpeta, bezpažcová basa a další nástroje hudebního spektra skýtají tu pravou a nefalšovanou fajnšmekrovinu. Zvuk stařičkého flašinetu zahajuje Man Overboard- před sebou vidím rozlehlé pláně severských krajin a noblesní Hasseho vokální výstup, jsem unešen. Čisté imprese čišící z Solitary Shell přecházejí do poslední Devils Playground- pro mne jedné z vůbec nejlepších dlouho metrážních F.K. skladeb. Podíl na jejím vzniku mají všichni důležití instrumentalisté v kapele a že je tento "rozprostřený" vklad opravdu poznat je více než na snadě.

Nejsilnější sestava květinových králů (včetně Hasse Bruniussona na perkuse, Ulfa Wallandera na sopran sax a Daniela Gildenlöwa), v roce 2002 vydala jednu ze svých nejsilnějších nahrávek, věřím že pro mnohé (sebe nevyjímaje) tu nej v mnoha ohledech.