steve - @ 17.03.2017 | #

Hudba na Birds of Fire, potažmo všech albech kapely Mahavishnu Orchestra, je prvotně určena jazzofilům nebo rockerům s hlavou v oblacích, kterým jazzový mráček a vysoká hráčská průprava vrásky nedělá. V druhém případě pak i všem věčně nespokojeným rýpalům, kterým už hudba Yes, ELP či možná i King Crimson nedokáže nabídnout víc.

Tady válí naprosto všichni - u McLaughlina jsem to čekal, ale Goodmanovy housle a Cobhamova baterie, to je unikátní přívalová vlna a do puntíku propracované harmonie a společná aranžmá dělají z tohoto alba monolit věků.

Nejlepší momenty? Energické eskapády v titulní Birds of Fire (skvělé Goodmanovy housle). Jazzový poklad Miles Beyond, dále barokní romanťárna Thousand Island Park. V kratičké Hope toho vznešený houslový akord řekne tolik, co u jiných půlka alba. A pak určitě největší prog-jazz pecka alba, píseň One Word. Trochu rušivá mi přijde osmá Sanctuary, kde slyším kopírku s nápisem King Crimson. A dramatický závěr s Resolution - to je další velká paráda.

Tohle dílko si svou slávu zaslouží, jeho žár pálí jako roztopené polední slunce.

bullb @ 27.11.2017 14:06:56 | #
Nerád škatulkujem. Napriek tomu si myslím, že jazz to nie je. To už skôr sa dá povedať o Weather Report.
V konečnom dôsledku je to jedno. Hlavná vec, že sa zhodneme na tom, že ide o niečo výnimočné (Mahavishnu).
Konkrétne Birds som počul cca rok-dva po vydaní. Tiež mi trvalo, kým sa mi zažrala do uší. Oproti jednotke Inner... sú podľa mňa stráviteľnejší. Rozpaky vo mne vyvoláva trojka živé Between ...
Tam je jasná dominancia Johna McLaughlina.
Až cez PB som sa dozvedel, že existuje aj zabudnutá štúdiovka Lost ...