Reakce na recenzi:

horyna - @ 25.04.2016

Byli to tenkrát poslední Flower Kings které jsem doplnil do sbírky než přišlo znovuobnovení činnosti albem Banks of Eden. Dlouhou dobu jsem se nákupu tohoto díla bránil, odrazovla mě jak nepříliš vzhledná obálka tak jakési "špatně vysněné" přesvědčení že album nebude tolika poutavé jako jiná. Naštěstí se obava ukázala býti dosti lichá a po krátkém čase se deska zařadila po bok nejskvělejších děl těchto navýsost originálních švédů. Tak jako v případě Unfold..., i zde se projevila účast Daniela Gildenlöwa nadmíru užitečnou a kolektivně obohacující, bohužel naposledy, na žádné další album už ke spolupráci přizván nebyl a je to opravdu velká škoda.

Začátek Love Supreme se sytým vokálním projevem Hasse Fröberga za podpory Bodinových kláves mě vždy přivodí dobrou náladu, její skoro 20-minutová stopáž nám dáva jasně najevo že od počátku alba se můžeme těšit na pořádný prog-rockový uragán. Skladba pochopitelně prezentuje velké množství změn, střídá pestré nálady i zvraty, za pozornost rozhodně stojí Stoltova silně melancholická sóla, vše se ale nese ve značně pohodovém oparu květinových králů, čerpajících zde ještě více z odkazu 70-let. Přes svou obsáhlost naštěstí píseň nenudí, alespoň posluchače naladěného na stejný vlnový rozsah. Pozitivní a poutavá, ranní rosou vonící Cosmic Circus představuje v tvorbě kapely nápaditě svěží píseň s kouzlícím Bodinem, klasickými kytarami a velice příjemným Fröbergovým projevem, její motiv volně přechzí v minimalistickou instrumentální Babylon. Hororové zvuky kláves uvozují jednu z nejtemnějších věcí kapely A Vampires View- Daniel velice intenzivně a hrůzoztrašně předčítá, aby se v refrénu položil do své nejjímavější polohy, kterou tak mistrně ovládá a katarze skladby byla dovedena k dokonalosti. Kakofonické finále přejde do krásně děsivé klavírní miniatury Days Gone By. V titulní věci se opět ozvýva Danielův provokativní projev, píseň provázejí vcelku rázná tempa doplněné svižně vyhlížející rytmikou s množstvím kytarových sól. Jasná tvář kapely se vrací prostřednictvím Starlight Man- srdce plesá nad Reingoldovou basovou malbou, zpěvnými vícehlasy a renesanční kytarovou prací. Pogresivní vichr otevírá Timelines- ovšem po chvíli se skladba přesune do skoro meditativní polohy, nápady se zde skutečně nešetří a stavba i nálada je prvotřídní, končí se v podobném duchu jako se začalo. Drivers Seat- oplýva jazzovou svěžestí, nápady na další alba :-) a velice pozitivní náladou. Desku nám zakončí jímavá nástrojová The Blade Of Cain.

Celkový dojem z desky? Myslím že rok 2004 byl vyplněn další mistrovskou nahrávkou jasně fungujících individualit, tvořících ve prospěch celku navýsost kreativní muziku.