Reakce na recenzi:

Le Fantak - @ 19.02.2015

Úvodem bych rád řekl, že tuhle desku vůbec nevnímám negativně, třebaže počet hvězdiček by tomu mohl napovídat, ale pět hvězd je pro mě Kuře v hodinkách, čtyři Mišíkova jednička a u dvojky prostě nezbude, než říct, že na jedničku jednoznačně nemá, takže to vidím na ty dvě a půl, v tomhle případě zaokrouhlené dolů.
Ale k samotným skladbám, na desce na rozdíl od předešlého Mišíkova počinu nefiguruje ani jediný song, který by svou délkou přesahoval pět minut. Hudebně mi deska taky, jak už jsem naznačil, připadá mnohem slabší a je velmi nevyrovnaná, takže za její nejsilnější stránku bych označil vynikající texty. Především Hraběho Ty II je skvělá, ale v podstatě bych nikde žádné textové nedokonalosti nehledal.
Úvodní skladba mě nikdy moc nebrala. Připadá mi spíš tak trochu nudná, z desky trochu vybočující, asi jako song Fireball na stejnojmenné desce DP, prostě na desku tak nějak úplně nepatří. Hned pak následuje Ty II, již bez přihlédnutí k dokonalému textu asi hodnotit nelze. Ale ani hudebně nijak nezaostává, dle mého názoru jeden z vrcholů alba.
Jemná melodie přináší třetí song, příjemný, ale nijak výrazný, V hotelu Belveder je dnes tanec. To už ovšem nemohu říct o nechutně podbízivě osmdesátkově znějícím Jam Session, ani text to nezachrání.
Mnohem lepší je však, ač pořád dost středoproudově líbivý, Taxůvku jsme chytli. Ale žádný zázrak se pořád nekoná. Pak konečně přichází song, co stojí za zmínku. Ano, Sochy nejsou podbízivé ani nudné, vypravěčská poloha Mišíkovi sedí. Druhá půlka desky je obecně výrazně lepší, než ta první. Ještě Na okraji teda nijak nenadchne, ale Variace na renesanční téma je jednoznačně nejlepší skladba desky, možná i celé Mišíkovy diskografie. Skvělý Hraběho text, neučesaná kytara, tak se to dělá. I závěrečný blues Sladké je žít ucho posluchače potěší, ale třebaže můj dojem je po závěrečné dvojici songů značně vylepšen, nemohu dát nic jiného než ty dvě hvězdy. Deska si jich jako celek víc nezaslouží.