Reakce na recenzi:

tykeww - @ 18.09.2013

Po vydání druhého alba se Vladimír Mišík a Etc… ocitali patrně na jednom z vrcholů své popularity, i když ani tehdy se neubránili malým personálním změnám (Jiřího Šusteru nahradil Ivo Kadaňka a přišel druhý kytarista a zároveň druhý Veselý - tentokrát Václav). Z tohoto období se dochovalo pár skladeb, v kterých se hodně zrcadlí nastupující nová vlna, i když tehdy je jistě pánové z Etc nebrali na smrt vážně - byly to písně Víno, ženy, zpěv a Mámo, mámo, řekni tetě, že bych chtěl někam jet, že bych chtěl jet tam a zase zpět…

Pak ovšem začala být skupina trnem v oku komunistickému režimu, a známý koncert v Lucerně (s promítáním syrového filmu o Mišíkovi na plátno ve tvaru trenýrek) byl v podstatě už jen záminkou k zákazu činnosti Vladimíra Mišíka „až do úplného zapomnění“. Naopak skupina Etc… byla podporována, ať si najde nového interpreta, prý jim byla doporučena Hana Zagorová… Ta naštěstí dala přednost (no spíš Etc o ni absolutně nejevili zájem) skupině Karla Vágnera. Většina muzikantů seběhla k Michalu Prokopovi a s ním nahrála jedno z nejsilnějších českých alb osmdesátých let - Kolej Yesterday. Vladimír mezitím prožíval patrně nejtěžší krizi svého života. Ztloustl, otekl, nechal si narůst vousy. Po deseti letech se rozvedl se svou ženou Katarínou, s kterou má syna Martina (Maťa), nadaného výtvarníka a také muzikanta.

Po dvou letech nepříznivé životní situace se objevila naděje vrátit se na hudební scénu, prozatím jen s „malou partou,“ v podstatě triem Mišík-Hrubý-Nejezchleba (který už měl zkušenosti z druhé sestavy Marsyasu), proměnlivě s dalšími lidmi jako např. Václavem Veselým. Po nějakém roku takovéhoto fungování dostal Vladimír konečně povolení zformovat nové, plnohodnotné Etc. Oslovil šikovného rockového kytaristu Stanislava (proč jen se mu říká Klásek?) Kubeše (dříve Skupina F.R.Čecha a Společnost Leška Semelky - SLS), „nejaktivnějšího českého basistu“ Vladimíra „Gumu“ Kulhánka (s kterým před patnácti lety hrával ve Flamengu) a také klávesistu a „nerockera“ Petra Skoumala, který se znal s Janem Hrubým z natáčení Koleje Yesterday a také hudby k filmu Svatební cesta do Jiljí (to houslové téma je víc než typické a možná i pro něj mám ten film tak rád). Bubeníkem se stal mladý Pavel Skala (neplést s pozdějším kytaristou Etc a v té době ještě hráčem Marsyasu), který už ovšem bubnoval typicky „osmdesátkově“.

Po nacvičení nového repertoáru (Vladimírovi schválili jen dvanáct z odevzdaných písní), který využíval textů nové postavy na poli Etc - písničkáře Jiřího Dědečka, se objevila i možnost natočit desku (koneckonců v roce 1986 už to nebylo tak komplikované jako před dvanácti lety). Obalu se ujal Vladimírův přítel a velmi šikovný grafik a výtvarník, Karel Haloun, a využil na něj motiv leckdy ne zrovna zábavné hry z doby zákazu, kdy se na jisté zdi stále objevoval nápis NECHTE ZPÍVAT MIŠÍKA, který ovšem policisté neprodleně mazali.

Řekl bych, že se návrat na černé kotouče povedl. Pochopitelně (vzhledem k době a sestavě) se nejednalo o monument rovný debutu, ale je na něm mnoho světlých míst a dobře odvedená práce kvalitních muzikantů, kteří už ve studiu vědí, co a jak.

Nástup v podobě DOBRÉHO RÁNA se beze zbytku povedl na výbornou. Klávesový úvod a hladivé kytary, pak rockový nástup a Vladimír zpívající o zrzečce s propadlou hrudí (což není zrovna to, co bych chtěl po ránu slyšet).

Z dalších písní si nevím rady nějakou vyzdvihnout. Syrová MALÁ PANÍ s Kainarovým textem, DOPIS, pro který kdysi jeden moderátor na Beatu vynašel úžasné slovní spojení „japonské reagge“, „novovlnovina“ VANDA A ŽANDA, ke které vznikl povedený videoklip, to všechno jsou písně, které znějí do jisté míry soundem osmdesátých let, ale které se i dnes dají poslouchat, i když Čokovsky řečeno na krovky z většiny z nich skutečně nejdu. Opravdový vrchol totiž přichází se závěrem, TMA STÉKÁ DO KALUŽÍ je výtečně zpracovaná Hrabětova báseň. Když píseň slyšíte, máte pocit, že by se měl text vyrýt do mramoru.

Deska není špatná, je horší než první a druhá, je lepší než čtvrtá. Čtyři hvězdičky jsou myslím odpovídající.