Reakce na recenzi:

tykeww - @ 27.05.2013

Je kravina psát dvě recenzičky na jedno album, ale když tak čtu mé rok staré hodnocení, tak se musím usmívat a kroutit hlavou. Asi jsem za tu dobu došel někam dál... A zcela jinak dnes vidím i toto album páně Mišíka, které vyšlo pět let po majstrštyku Nůž na hrdle (1999).

Desku v šedivém obalu otvírá skvěle padnoucí bluesovka Andělé nade mnou. Album jsem slyšel poprvé někdy v osmi letech a dá se říci, že tahle skladba mi otevřela cestu k blues, které jsem tehdy považoval za nudné.

Po skladbě ovšem přichází kýžené ztvrzení v podobě bubínků a agresivních elektrických kytar - je tu rockový song Z flámu. Po delší době se nám opět představuje Jiří Dědeček coby textař. Jeho poetika je někde naprosto jinde, než u dvou jiných zdrojů Mišíkových textů - Kainara a Hraběte - je blíže Mišíkovým městsky bluesovým básničkám, ale dodává jim sympatickou ironickou nahořklost a navíc má Dědeček bezvadný smysl pro rým. Párkrát se zopakuje chytlavý refrén a už nastupují akustické kytary s písní Nad usínající milovanou od básníka Vladimíra Holana. Skladba neurazí, ale téže nikterak nenadchne. Nelze jí ale upřít jistý půvab, který však mizí se šlapající rytmikou a děsuplnou skvěle zaranžovanou skladbou Noční chodec. To je prostě skladba, která mě dostává do kolen zejména svým refrénem Volám naň hlasem...
Mišík nikdy nebyl žádný nadzpěvák typu Jon Anderson, ale má obrovský výrazový rejstřík a jeho interpretace jsou na českém poli jedny z nejpřesvědčivějších, zvlášť, když má co interpretovat. A to on vždycky měl. Textu Ivana Wernische dodává takovou sílu, která by z pouhé tištěné básně vůbec nevyzněla.

Leč přichází perkuse s jakýmsi mumláním a už se rozjíždí skladba typická pro Jiřího Veselého - Když se kouří konopí, která nás zpět vrací na zem s Dědečkovým textem. V hudbě je zřejmá inspirace z lidové hudby ať už české či keltské.

Kdybych už měl umřít je truchlivá skladba, kde je podstatný skvělý text Václava Hraběte - mého oblíbence. Pokud u nás ve škole náhodou někdy bude recitační soutěž, přihlásím se s touhle básní. A nebo s Vrbovým Zátiším peronních lístků, to nevím jistě.

Titulní Umlkly stroje stojí na pevných Veselého basech, což je blues okořeněný trocha Veselého hudebního cítění, které od nepaměti vycházelo z lidové hudby. Veselý patří mezi jedny z mála českých hudebníků, které jdou bez obtíží rozpoznat po prvních tónech. Samozřejmě vedle Jana Hrubého, houslového mága, bez něhož by to prostě nešlo. Skladba pracuje s téměř absurdním Dědečkovým epickým textem, ve kterém prostě nic nefunguje (myšleno významově, text jako takový funguje bezvadně).

S Velikým heverem nastupuje zklidnění a Mišíkův vyrovnaný přednes, který s lehkostí vzpomíná nešvary dnešní doby a řeší je velikým heverem. Vedle je (není vůbec vedle, jen se tak jmenuje) o poznání veselejší snad i díky civilní interpretaci kytaristy Pavla Skály. Cítím tu jeho zkušenosti ze skupiny Marsyas. Skladbu jsem si za poslední dobu tuze oblíbil a "říkám to v pohodě, můžu zas jít" mám nutkání po poslechu říkat/zpívat celé odpoledne.

Romeo se kácí má melancholičtější nádech, který téměř mizí s refrénem. Mišíkův text je tuze kvalitní.

Řek mi doktor funguje na neklidné hudbě místy zabíhající do úplného tanga a na epickém typicky absurdním Dědečkově textu o pitvě a otravou cyankáli.

Ovšem na Malý velký muž jsem názor nezměnil, to je pro mě prostě černá ovce alba. S keltskou lidovou hudbou jsem se dosti spřátelil, tohle je ale odrhovačka nejvyššího kalibru a navíc s textem, který fakt... Nesedí.

Mišíkova Sejdeme se v ráji ale opět navodí atmosféru předešlých skladeb. Je to takové pohlazení po duši, které se téměř vyrovná Hodinám starého lenocha z předešlého alba.

Z alba jako celku mám na rozdíl od svého mladšího já velmi dobrý pocit. Zlepšuje mi ho ještě požitek z výborného zvuku i aranží. Grafické zpracování také není nezajímavé. Mám dojem, že šedá barva a technické písmo bylo tehdy celkem v módě, leč působí to skvěle a otištěné texty s obtisky různých částí obličeje tomu jen nasazují korunu.

Dávám opět čtyři hvězdičky, tentokrát to ale není žádné zaokrouhlování nahoru z úcty nebo z matematických důvodů, tentokrát jsou to čtyři plnohodnotné a zasloužené hvězdičky!
Jo a díky za přečtení.