Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 17.04.2016

Return to Forever - jedni z "pohrobků" jazzové líhně fenomenálního trumpetisty Milese Davise zůstávají (i přes novodobý reunion) pevně spjatí se 70. lety a tehdy módním jazzrockem. Během necelých osmi let své tehdejší existence se od latinizujících začátků propracovali až k vysoce sofistikované formě jazzového fusion, čímž se zařadili po bok dalších stylotvorných skupin jako Mahavishnu Orchestra či Weather Report.

Mé nejoblíbenější album této kapely vzniklo roku 1973, kdy se klávesista a kapelník Chick Corea rozhodl změnit hudební směřování svého uskupení a namísto brazilské melodiky, reprezentované zpěvačkou Florou Purim, se dále mínil orientovat rockovějším směrem, pročež sestavu rozšířil o "mclaughlinovského" kytaristu Billa Connorse. Na desce Hymn of the Seventh Galaxy si podává ruce jazzová živelnost s artrockovou propracovaností - ta pak na dalších nahrávkách kapely pozvolna získávala vrch.

Titulní skladba Hymn of the Seventh Galaxy přináší jasně strukturované téma, kde se po jazzových přístupech překvapivě téměř slehla zem. Nápaditá linka, vedená za spolupráce všech melodických nástrojů, nepostrádá rockovou majestátnost a divoké rytmy bicích ženou skladbu do ďábelských obrátek. Úvodník jako hrom. Do plných kapela buší i v další kompozici After the Cosmic Rain - výrazné melodie tu protkávají pečlivě secvičené doprovodné jízdy, Corea dobarvuje vyznění jednotlivých pasáží širokou paletou klávesových zvuků a z jeho sólového výstupu dýchá dravost a virtuozita starých mistrů černobílých klapek. Následná bezmála desetiminutovka Captain Señor Mouse v sobě zase skrývá pořádnou porci žhavých španělských rytmů a vynikajícího sólového muzicírování tahounů Corey a Connorse.

Druhou stranu desky otevírá co do stopáže také bohatě zásobený kousek Theme to the Mothership. Hlavní slovo má v první části elektrická kytara Billa Connorse, kterého Corea na klávesy pouze doplňuje, v části druhé už je ale hlavním sólistou opět rychloprstý kapelník. Space Circus přináší nejprve výrazné zvolnění s čistými, uklidňujícími klávesovými tóny, a poté slušnou porci ostošest funkujícího jazzu. Závěrečná kompozice Game Maker pak z hypnotických klavírních tónů vyroste do parádního rockového jamu.

Hymn of the Seventh Galaxy je zatraceně povedený exemplář živočišného fusion, masakrózní záležitost, kterou nemůžu jinak než doporučit. Zásadní pro mé rozhodování o udělení/neudělení absolutoria je účast kytaristy Connorse - jeho hru baštím ještě o něco víc, než (jakkoli virtuoznějšího) DiMeoly na dalších deskách, takže sem tu pětku prostě přihodím. Pokud máte rádi Mahavishnu Orchestra, ale o Return to Forever jste ještě nezavadili, radím uskutečnit první kontakt právě s tímto albem.